Bytosti zvané houby (1/2)
„Plodnice houby vyrůstá skokem, a stejný skok představuje také, když z podvědomí vytane myšlenka“, napsal básník a filmový kritik Andrej Stankovič. Jeho výrok je možné považovat za motto radiodokumentu Jiřího Kamena „Bytosti zvané houby“, o sbírání hub jako českém fenoménu, který vstoupil do poezie, hudby, filozofie a do osudů lidí.
Autor dokumentu natáčel s dokumentárními filmaři Vítem Janečkem a Bernardem Šafaříkem, malířem houbových komiksů Karlem Jerie, kurátorkou výstavy Mezi zvířetem a květinou s podtitulem motiv houby v současném umění, Magdalenou Wells a s houbaři: Petrem Knápkem alias Forestem, docentem Zdeňkem Šafářem, Ladislavem Solomčíkem a Ctiborem Vlčkem přímo v lese na jejich houbařských výpravách.“
Východiskem dokumentu byl esej filosofa Zdeňka Neubauera „Houby“, ve kterém se jeho autor hlásí k odkazu biologa Josefa Velenovského, a píše: „…jistě na základě svého morfologického instinktu, došel jako první k přesvědčení, že houby nejsou vůbec rostlinami, nýbrž představují samostatnou třetí říši organismů bližší živočichům nežli rostlinám.“
V pojetí hub a houbaření malíře Karla Jerie, jednoho z „účastníků “ dokumentu objevíme inspiraci mýty, ve kterých houby vystupují jako symbol jinakosti, exotičnosti. Stará náboženství „vzývala“ houby v souvislosti s bohy. V Jerieho komiksech se houby stávají dokonce mimozemšťany.
„Nejskromnější houbička oplývá životem blízkým našemu. Je vydařenou básní svého druhu. Naznačuje cosi vyššího, co se skrývá v každé částečce materie, ideu či ducha, který těmi částečkami hýbá a skládá je dohromady,“ napsal do svého deníku David Henry Thoreau.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
