Heligonka zpívá a lidé zpívají s ní
Heligonka, neboli diatonická harmonika, dnes už skoro padla v zapomnění. Jen několik málo hudebních škol v České republice vyučuje hru na tento zajímavý nástroj. Naštěstí je tu pořád dost starých mistrů heligonkářů, kteří svou hrou dělají radost ostatním. „Ta heligonka zpívá a lidi zpívají s ní,“ upozornuje Bohuslav Vlasák, hráč na heligonku.
„Jak jsem se k tomu dostal? Bylo mi asi osm let a tehdy mě to chytlo,“ vzpomíná na své hudební začátky. Ten, kdo ovládá klasický klávesový nebo knoflíkový akordeon, se na heligonku musí naučit. Jak už by uvedeno, je totiž diatonická. „Tahám měch ven a hraje to třeba C, tahán dovnitř a na tom samém knoflíku je D,“ dodává pan Bohuslav.
„Na začátku jsem hrával jednoduchý písničky, dnes už zvládám složitější,“ pokračuje heligonkář. Nejjednodušší je pochopitelně hrát v tóninách bez předznamenání, to ale pokaždé nejde. „Běžně hraju v béčkách,“ pouští se do muzikantské mluvy.
S heligonkáři často vystupuje i bubeník, přesněji hráč na vozembouch. Je to starý, středověký nástroj, na které jsou většinou činely a tamburína nebo bubínek. „Asi 150 – 170 centimetrů dlouhá tyč, na vrchu může být třeba čertova hlava, nebo právě dvojice činelů,“ vysvětluje hráč na vozembouch Václav Vacek.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
