Když špatně vidím, špatně se mi také řídí
Až 90 procent informací získává řidič očima. Ovšem když špatně vidí, pak v krizové situaci může pozdě zareagovat a nehoda je na světě. Problém je to především u starších řidičů, kterým oči už neslouží, a přesto se nechtějí vzdát možnosti řídit auto. Teoreticky by jim to měl zakázat lékař, jenže praxe je bohužel jiná.
„Já nevidím vůbec, už jsem to musel zabalit,“ přibližuje 82letý pan Jiří Nedvěd, proč se sám rozhodl odevzdat řidičský průkaz a za volant už nesednout. „Protože já jsem slepý na jedno oko úplně, to je rozpad sítnice. Skončit s řízením bylo moje rozhodnutí. Lékaři řekli, že jsem schopen,“ upozorňuje.
Jenže pan Jiří se léta věnoval motorismu a tak ví, že vzhledem ke svému zdravotnímu stavu auto řídit bezpečně už neumí. Po dvou operacích šedého zákalu sice vidí lépe na dálku, bohužel na levé oko oslepl. Přesto pan Jiří chápe, proč jej lékaři považují za řízení schopného.
„Na pravé oko vidím, dokonce tak, že přečtu na tabuli u doktora třeba třetí řádek. Ovšem právě pouze na tabuli, ale časopisy na křídovém papíře, to je úplně v troubě, protože když nemáte barvocit, vidíte, ale nerozlišíte to a to je pro silniční provoz hrob. Protože trošku šera nebo stín na silnici, to je špatné. Tak jsem to zabalil dobrovolně,“ popisuje pan Jiří Nedvěd.
Ovšem to je čestná výjimka. Vždyť jen málokdo by se dobrovolně vzdal řidičského průkazu. Většina z nás si to neumí ani představit. „Vůbec si to nedokážu představit. Když je člověk úplně slepý, tak to asi nejde, aby řídil, ale nevím, kdo toto určuje. Ale člověk by to měl asi vědět. Ohrožuje sebe i ostatní.“
Ale není to tak jednoduché, pokud je člověk na autě životně závislý. Ne všude se dá dojet autobusem, a pokud nemá, kdo by jej odvezl, tak se zuby nehty drží volantu, i když cítí, že už to dávno není ono. Lékaři mají sice už pár let povinnost nahlašovat na registry řidičů zdravotní omezení, ne vždy to ale funguje. „Důležité je, aby specialista nebo praktický lékař skutečně věděl, že je dotyčný člověk držitelem řidičského oprávnění. Pokud mu to neřekne, nemá povinnost to hlásit, nemá komu,“ nastiňuje současnou situaci vedoucí Besipu Roman Budský.
Ministerstvo dopravy proto ve spolupráci s resortem zdravotnictví pracuje na zjednodušení celého systému. „Takovou vazbu, že někdo jde s určitým problémem k praktickému lékaři, ten ho odešle ke specialistovi, ten na něco přijde a teď jde o to, aby se informace skutečně dostala k příslušnému správnímu úřadu – většinou jde o zápis nějakého omezujícího záznamu do řidičáku,“ říká Roman Budský. Není to příjemné, ale z hlediska bezpečnosti silničního provozu nezbytné.