Nadace Charty 77: Nenecháme vyhladovět režimu nepohodlné osobnosti
Normalizačnímu režimu se nesmí zdařit záměr vyhladovět a umlčet nepohodlné spisovatele, umělce, historiky, filosofy, vědce. Nadace přispěla alespoň v malé míře k tomu, že navzdory existenčnímu pronásledování a politicko-policejním šikanám vzniklo velké kulturní dílo, na které mohou být Češi a Slováci hrdi a které si zasloužilo uznání na celém světě.
Dopis Františka Janoucha šéfredaktorovi Rudého práva Zdeňkovi Hořenímu
Stockholm 31. ledna 1989 (vydáno 6. března 1989 v Informacích o Chartě 77 č. 5/1989)
Vážený pane šéfredaktore,
v poslecních dnech byla na stránkách vašeho listu a v dalších čs. hromadných sdělovacích prostředcích rozpoutána štvavá a pomlouvačná kampaň proti čs. obráncům lidských práv, zvláště pak proti signatářům Charty 77 a jiných nezávislých občanských iniciativ v Československu. Čs. sdělovací prostředky, Váš list nevyjímaje, přitom apelují u svých čtenářů na jeden z nejnižších lidských pudů - závist. Snaží se své čtenáře přesvědčit, že boj za respektování lidských práv a občanských svobod ve Vaší zemi je nepřátelskou činností řízenou a placenou ze zahrančí.
V této souvislosti byla v minulých dnech mnohokráte jmenována i Nadace Charty 77 ve Stockholmu. Jelikož jsem zakladatelem této kulturně humanitární instituce a jejím dlouholetým předsedou a správcem, chtěl bych Vás požádat, abyste uveřejnil můj list, který poskytně Vašim čtenářům pravdivé a nezkreslené informace o naší pomoci. V demokratických a civilizovaných zemích se to obvykle dělá. Bude to v údobí "glasnosti" a "perestojky" možné i ve vaší zemi?
Nadace Charty 77 vznikla před jedenácti lety. Její finanční hospodaření je kontrolováno úředním revizorem a švédskými přady. Její činnost je řízena správním výborem a je pod patronátem skupiny významných kulturních a vědeckých osobností z řady zemí. Nadace Charty 77 přísně respektuje švédské zákony. Stejně respektujeme i zákony Československa a mezinárodní úmluvy, které obě země podepsaly.
Finanční prostředky Nadace Charty 77 pocházejí z tisíců a tisíců malých příspěvků, které na naše konto posílají přátelé Českslovenska z mnoha zemí. Dostáváme příspěvky také od spisovatelských svazů a PEN-klubů ve Skandinávii a jiných zemích. Přispívají nám odbory, církevní, umělecké, novinářské, studentské a jiné organizace po celém světě, které jsou znepokojeny situací v Československu po invazi vojsk varšavského paktu a v údobí tak zvané normalizace. Mimochodem, před mnoha lety přispěl značnou částkou na naši činnost i akademik Andrej Sacharov. Jeho příspěvek byl rozdělen desítkám rodin s dětmi, jejichž živitelé byli z politických důvodů propuštěni z práce nebo odsouzeni do vězení.
Příspěvky, poskytované Nadaci Charty 77, nejsou a nesmějí být vázány na žádné politické či jiné podmínky - Nadace Charty 77 má právo odmítnout finanční prostředky, které by mohly ohrozit její dobré jméno nebo ji nutit k činnosti, která by byla v rozporu s jejími stanovami.
Nadace Charty 77 financuje také svou činnost pomocí některých významných cen, udělených hnutí Charty 77 nebo přímo naší Nadací. Patří mezi ně i cena Erasma Rotterdamského (udělená Václavu Havlovi), mezi jejímiž laureáty je celá plejáda evropských činitelů vědy, kultury, umění, politického života. Převzali jsme i cenu Svobody, jejímiž dřívějšími laureáty byli Lech Walesa, Nelson Mandela a švédský publicista Brax, který odhalil nezákonné obchody zbraněmi švédského zbrojního průmyslu. Převzali jsme i cenu Rothko Chapel, mezi jejímiž laureáty byla i arabská organizace z území, okupovaných Izraelem (Zákon ve službách člověka) a Sjednocená demokratická fronta z Jižní Afriky, reprezentovaná známými bojovnicemi proti apartheidu Helen Josephovou a Albertinou Sisuluovou.
Nadace Charty 77 poskytuje příspěvky stovkám osob v Československu, pronásledovaným či dokonce uvězněným za své politické a náboženské názory, za svou kulturně uměleckou činnost, za obhajobu lidských a občanských práv. Nadace Charty 77 poskytuje tvůrčí stipendia umělcům, spisovatelům, vědcům a jiným osobám k vytvoření nebo zakončení uměleckého či vědeckého díla. Tyto příspěvky nejsou vázány na žádné politické či jiné podmínky. Nadace pouze kontroluje, zda příspěvek byl adresátům řádně doručen.
Chci ilustrovat naši činnost několika příklady. Když známému, starému a nemocnému slovenskému spisovateli Dominiku Tatarkovi byl v rozporu se zákony slušnosti a lidskosti zkrácen důchod, začali jsme mu posílat malý příspěvek, který by tuto hlubokou nespravedlnost alespoň částečně vykompenzoval. Řadu let dostává zasloužený příspěvek i zasloužilá umělkyně Vlasta Chramostová, která byla počátkem 70. let pouze pro svůj nesouhlas s invazí a normalizační politikou zbavena možnosti vystupovat na čs. scénách a odkázána na nedůstojnou invalidní penzi. Příspěvky od nás dostávají i spisovatelé Ludvík Vaculík, Eva Kantůrková a Jan Trefulka, kterým čs. úřady v rozporu s pravidly civilizovaných států odmítly vyplácet penzi. Čs. historik Jan Opat dostával malé stipendium na sepsání velké historické studie o T.G.Masarykovi.
Všechny příspěvky jsou posílány do Československa prostřednictvím zástupce Tuzexu ve Švédsku. Jde o naprosto legální činnost, ze které má čs. stát navíc i značný devizový přínos. Údaje, které byly zveřejněny ve vašem listě a jiných sdělovacích prostředcích, pocházejí zřejmě ze seznamů, které zástupce Tuzexu posílá do Prahy. Zásilky jsou totiž pojišťovány u České státní pojišťovny. Chcete snad namluvit svým čtenářům, že "podvratná činnost" je financována prostřednictvím podniku zahraničního obchodu Tuzex a její doručování pojišťováno u České státní pojišťovny? Argumenty a jazyk čs. sdělovacích prostředků se nebezpečně podobají projevům prokurátorů a pisálků z doby, kdy byl souzen Gustáv Husák, Vlado Klementis, Záviš Kalandra, Milada Horáková, Jan Zahradníček, Rudolf Slánský a tisíce jiných.
Nadace Charty 77 podporuje také vydání významných děl české a slovenské kultury v zahraničí. Přispěli jsme např. na vydání knihy příběhů a vzpomínek Všecky krásy světa národního umělce Jaroslava Seiferta dlouho předtím, než dostal Nobelovu cenu. Bylo snad normální, že tato kniha i další básnická sbírka tohoto největšího českého básníka Morový sloup musely řadu let kolovat v Československu ve strojopisných opisech, musely vyjít nejdříve v zahraničí a byly dokonce zabavovány čs. policií při domovních prohlídkách a čs. celníky na hranicích jako nebezpečný kontraband? Není podivné, že Jaroslav Seifert v roce 1980 svěřil autorská práva na Všecky krásy světa ne Dilii, která ho odmítla či která se ho bála zastupovat, ale osobně mně, předsedovi Nadace Charty 77? Nebylo v tom uznání naší kulturně humanitární činnosti ze strany tak nesporné mravní autority ve Vaší zemi?
Nadace Charty 77 také pomáhá při zasílání různého technického zařízení do Československa. Děje se tak zase naprosto legálně. Poslali jsme například řadu videomagnetofonů prostřednictvím Tuzexu. Nepovažovali jsme totiž za normální, aby významný čs. dramatik Václav Havel nemohl po desetiletí vidět na scéně inscenace svých divadelních her. Nepovažovali jsme totiž za normální, že filmy nejznámějšího čs. režiséra Miloše Formana nemohly být po desetiletí promítány na čs. scénách - videotechnika pomáhá alespoň v malém měřítku překonat důsledky této nekulturní "kulturní" politiky.
Dali jsme podnět k zaslání do Československa řady osobních počítačů. Jejich speciální úprava, o které píší některé čs. sdělovací prostředky, spočívala v tom, že jsme vyvinuli jeden z prvních systémů, který umožňoval zpracovávat české a slovenské texty s háčky a čárkami. Chtěl bych ujistit vaše čtenáře, že jde o přístroje, které jsou dnes zcela běžné na Západě, mají je běžně k dispozici školáci a studenti a neobejde se bez nich žádný úřad či podnik. Zasíláme je proto, abychom tvůrcům usnadnili práci a podpořili vznik a šíření nezávislé kultury v Československu.
Nadace Charty 77 zřídila také Seifertovu cenu, kterou uděluje podle rozhodnutí skupiny významných čs. literátů a kritiků v zahraničí i v Česksolvoensku. Členy poroty byli či jsou Milan Kundera, Josef Škvorecký, Jiří Gruša, Václav Havel, Sylvie Richterová, A.J.Liehm, Antonín Brousek, Jan Vladislav aj. Seifertovu cenu obdržel Dominik Tatarka z Bratislavy, Ludvík Vaculík z Prahy a Ivan Diviš z Mnichova. Pro Vaši informaci přikládám oběžník, týkající se Seifertovy ceny, rozeslaný příznivcům čs. kultury v zahraničí. Jak můžete vidět, cena není omezena na neoficiální literaturu, nýbrž může být udělena i dílu, vydanému v některém čs. nakladatelství. Na rozdíl od Vás nevylučujeme z československé kultury nikoho. Uvítáme návrh na udělení Seifertovy ceny i od Vaší kulturní redakce.
Nebudu skrývat: Nadaci Charty 77 podobně jako i jiným institicím šlo a jde především o to, aby se "normalizačnímu" režimu nezdařil záměr vyhladovět a umlčet nepohodlné spisovatele, umělce, historiky, filosofy, vědce. Jsem hrdý na to, že naše nadace přispěla alespoň v malé míře k tomu, že navzdory existenčnímu pronásledování a politicko-policejním šikanám vzniklo velké kulturní dílo, na které mohou být Češi a Slováci hrdi a které si zasloužilo uznání na celém světě.
Setkal jsem se před několika dny s čs. velvyslancem ve Švédsku na malé slavnosti po premiéře vynikající inscenace Dobrého vojáka Švejka v divadle v Linköpingu. Čs. velvyslanec poděkoval hercům za jejich skvělý výkon a věnoval jim velkou kytici. Nadace Charty poděkovala jiným způsobem: každý z herců dostal dvousetstránkovou publikaci Obležená kultura, vydanou Nadací, která zachycovala situaci čs. kultury deset let po podepsání helsinských dohod. Divadlo uznalo naši kulturní práci tím, že v programu představení bohatě používalo, slovem i obrazem, publikace Nadace Charty 77.
Před několika dny jsem se vrátil z týdenního pobytu v Moskvě a v Leningradě. Byl jsem svědkem triumfálního návratu baletky Makarovové do Leningradu. Izvestije požadovaly, aby bylo navráceno sovětské občanství Rostropovičovi i Višněvské (zmínil se o tom i váš list); četl jsem desítky dopisů, žádajících, aby bylo sevětské občanství vráceno i Alexandru Solženicynovi. Viděl jsem, s jakou bolestí mluvil Jevgenij Jevtušenko o vyhoštění Solženicyna na Všesvazovém sjezdu společnosti Memorial a jaký potlesk vzbudila slova: "Nemůžeme vrátit zpět naše tanky, které přešly hranice Československa z tupého rozhodnutí vylekavších se byrokratů... ani násilné vstrčení Solženicyna do letadla, který se možná už nikdy nevrátí zpět..." Do Moskvy se vrátil a začal tam pracovat režisér Ljubimov, Moskvu navštívil i spisovatel Siňavskij, se kterým řada listů uveřejnila celostránková interview, začaly tam vycházet knihy Vadimova, Ginzburga, Grossmana a mnoha jiných autorů, které nještě nedávno byly zakázány a za jejichž rozšiřování byli ještě před několika lety lidé odsuzováni do vězení a vyhnanství.
Nebylo by konstruktuvnější a neodpovídalo by více duchu našeho času, helsinských dohod i "perestrojky" v našem společném evropském domě, kdyby se Váš list, pane šéfredaktore, namísto šíření jedovatých a nepravdivých pamfletů, začal zabývat konstruktivnější činností? Neměli byste raději požadovat, aby čs. úřady vrátily čs. občanství Milanu Kunderovi, Jiřímu Kolářovi, Pavlu Kohoutovi, Josefu Škvoreckému a desítkám dalších bývalých čs. občanů, kterým bylo protiprávně odejmuto? Neměli byste požadovat, aby světoznámý režisér Otomar Krejča, jehož inscenace jsem viděl na mnoha předních světových scénách, mohl nakonec začít pracovat i doma? Neměli byste požadovat, aby hry Václava Havla (který zase, již pokolikáté, a na jak dlouho, sedí v ruzyňské věznici), Ivana Klímy a Milana Uhdeho se směly nakonec hrát i na čs. scénách? Aby knihy Kundery, Škvoreckého, Vaculíka, Tatarky, Gruši, Kohouta, Pecky, Procházkové, Klimenta, Kriseové, Kantůrkové, Trefulky a desítek dalších byly navráceny do čs. knihoven a začaly se prodávat na pultech knihkupectví? Aby v Československu byly vydány všechny knihy Bohumila Hrabala? Neměly by tisíce čs. vědců, donucených emigrovat, mít možnost vracet se do své bývalé vlasti? Neměli by se čs. novináři starat raději o to, jak odstranit největší hanbu současného Československa - věznění Václava Havla, jednoho z nejznámějších a nejvýznamějších reprezentantů své země?
Jsem přesvědčen, že většina Vašich čtenářů by uvítala takovou změnu postojů Vašeho listu jako skutečný příspěvek k upevnění míru a spolupráce v Evropě.
V závěru chci ještě jednou zdůraznit, že činnost Nadace Charty 77 je v plném souladu se zákony Českslovenska a Švédska. Nadace Charty 77 podporuje nezávislé občanské inciativy a nezávislou kulturu. V řadě sousedních zemí existují podobné nadace již řadu let, mají své úřadovny v Budapešti, Varšavě, Pekingu a v poslední době i v Moskvě, a vyvíjejí činnost velice podobnou činnosti Nadace Charty 77, přitom s plnou podporou úřadů daných zemí. Podobnou činnost vyvíjí také Fond pro přežití lidstva(jedním z ředitelů je akademik Andrej Sacharov), založený nedávno v Moskvě z iniciativy Michaila Gorbačova. Chce Vaše země skutečně zůstat jednou z posledních evropských zemí, které nepochopily, že době studené války jak na zahraničních, tak i na vnitřních frontách bylo dávno odzvoněno?
Jako bývalý občan Vaší země, zbavený nezákonně čs. státního občanství, bych byl nerad svědkem takového vývoje.
Jsem přirozeně ochoten přijmout Vašeho redaktora a poskytnout mu rozhovor nebo uspořádat pro čs. a jiné novináře tiskovou konferenci v Praze nebo na jiném místě, kde bych na faktech a dokumentech ukázal, co je Nadace Charty 77 a jak pracuje a zodpověděl konkrétně všechny otázky.
František Janouch, předseda správního výboru nadace Charty 77 ve Stockholmu