75. výročí hladomoru na Ukrajině
Jedno je jisté. Stalinova politika skutečně způsobila miliony obětí hladomoru. Zejména na Ukrajině, ale i v Kubáni, na Kavkaze nebo Kazachstánu. Nejvíce vyhladovělých bylo bezpochyby na Ukrajině. A tady začíná rozpor ve výkladu dějin. V Kyjevě je systematické vyhladovění obyvatel chápáno jako genocida na ukrajinském národě.
Rusko, jako nástupnický stát Sovětského svazu sice připouští existenci hladomoru, ale odmítá ukrajinský výklad událostí. Podle Moskvy nešlo o systematické vyvražďování národa, ale úderu proti rolníkům jako celku v rámci nucené kolektivizace zemědělství. Stalin také snil o další industrializace země, která se následkem toho měla stát světovou velmocí. Na industrializaci však byly nezbytné finanční prostředky. Stalin je musel získat v potravinách, které vyvážel do zahraničí.
Rolníkům nebyly zabavovány už tak vysoké dávky státu, ale všechny zásoby. Jakékoli vzpoura proti takovému postupu byla rozehnána milicí v mnohých případech byli nasazeni rudoarmějci. Venkovanům bylo však zakázáno opouštět jejich vesnice. Za porušení tohoto příkazu hrozil trest smrti, nebo dlouholeté vězení v lágru. Sedlákům bylo znemožněno shánět potraviny ve větších městech a jejich zoufalé pokusy získat alespoň nějaké jídlo u přeplněných skladišť končily policejním zásahem a to i tehdy, že zrno v sýpkách, určené na vývoz hnilo. Lidé jedli pošlý dobytek, koně, listí, žaludy, nebo domácí zvířata. Objevily se i tisíce případů kanibalismu. Následkem vyhladovění zemřela v letech 1932 až 1933 pětina venkovské populace Ukrajiny.
Ruští historici odmítají hladomor vykládat jako holocaust ukrajinského národa, ale souhlasí s tezí o organizovaném zločinu. Nikoli ale genocidě v právním slova smyslu. Ruský obránce lidských práv Arsenij Rogiňský v rozhovoru pro polský deník Gazeta Wyborcza tvrdí, že hladomor nesouvisel s národností postižených, ale byl spíše úderem proti rolníkům jako celku. Nekolektivizovaní sedláci měli být vyhlazeni jako třída. Stalin potřeboval vyvážet a bylo mu lhostejné, že následkem toho umírali miliony lidí. Nebyl to jediný příklad. Kremelský vůdce přikázal Rudé armádě v roce 1943 za každou cenu dobýt Kijev do 7. listopadu, tedy do výročí Velké říjnové socialistické revoluce. 800 000 rudoarmějců padlo jen proto, že vojenská operace probíhala nesmyslným způsobem neefektivně a za neúměrně krátkou dobu.
Ukrajina se opakovaně snaží dostat události kolem masového hladomoru před mezinárodní organizace. Parlament označil už v roce 2006 hladomor za genocidu. Prokurátoři a státní bezpečnostní služby se nyní pokoušejí tuto verzi obhájit i před soudem. Kyjev také požadoval, aby se problém dostal na jednání Valného shromáždění OSN, nicméně Rusko užilo v tomto případě práva veta. Ruská strana obviňuje ukrajinského prezidenta a vládu, že se tvrzeními o organizovaném hladovění namířeného výhradně proti Ukrajincům snaží vyvolat zvýšenou nenávist proti Rusům.
Ačkoli ukrajinská strana zdůrazňuje, že nehodlá v případě uznání hladomoru za genocidu požadovat odškodnění, Moskva v žádném případě nechce v cause ustoupit. I proto ruský prezident Dmitrij Medvěděv odmítl pozvání na vzpomínkové akce 75. výročí hladomoru do Kyjeva. Sešli se tam tehdy ale prezidenti Polska a pobaltských zemí. Tedy států, které stáli během srpnové války mezi Ruskem a Gruzií na straně druhé jmenované země. Její prezident Saakašvili na výročí tragických událostí třicátých let v Kyjevě také pochopitelně nechyběl.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
