Salesiánský dům Kobylisy
V poslední době nás doslova zaplavily zprávy o sexuálním zneužívání dětí a mladistvých v církevních zařízeních v Rakousku a Německu. Bylo by však škoda, kdybychom se na křesťanské organizace, které se mladým lidem věnují, začali dívat skrz prsty. Konají totiž většinou opravdu dobrou práci. Přesvědčil se o tom i Petr Vaďura, který natáčel v salesiánském domě v Praze.
Co myslíte, mohou být stále aktuální pedagogické cíle, s nimiž v roce 1858 založil salesiánskou kongregaci italský kněz Don Bosco? Zda jeho preventivní systém založený na náboženství, rozumu a laskavosti funguje i ve 21. století, jsem se šel přesvědčit k salesiánům v pražských Kobylisích. Jsme na kroužku kytary, kterou vyučuje Bernhard Kilgus.
Bernharde, vaše jméno nasvědčuje, že asi nepocházíte z Čech. Kde jste se tady vzal?
“Já jsem z Německa a jsem tady v Kobylisích jako dobrovolník. Deset měsíců ve středisku učím kytaru, němčinu a pracuji v oratoři.”
Spolu s námi je zde také ředitel salesiánského domu v Praze Kobylisích Ladislav Heryán. Ladislave, kolik takových kroužků a aktivit se zde koná?
“Týdně je tady asi padesát kroužků a kromě toho jsou tady další aktivity, jako je oratoř, horolezecká stěna s posilovnou a nízkoprahový klub.”
Co to slovo „oratoř“ znamená?
“Oratoř je taková naše typická salesiánská struktura. Když návštěvník přijde, vidí takový komplex hřišť a zázemí a různých místností, kluboven a heren. Ale v podstatě oratoř je myšlenka, která má takové čtyři body: oratoř je hřištěm, kde se děti nebo mladí lidé setkávají jako přátelé, je farností, která je evangelizuje, je školou, která je připravuje do života, a je domovem, který je přijímá.”
Bernharde, vy jste přišel z Německa, jak na vás působí ateistické české prostředí?
“Problém s tím nemám. Myslím, že ty kroužky a oratoř, to není evangelizace, ale děti mají trošku kontakt s křesťanskou organizací a potom je to super možnost. Nemůžeme říct: ‘Můžeš věřit.’ To je jenom jako kontakt, ale možná tam bude nakonec víc.”
Ladislave, jaký je vlastně hlavní záměr aktivity s mladými lidmi a dětmi?
“Don Bosco byl vychovatel a chtěl vychovat pro společnost poctivé občany a dobré křesťany. Tak o to se snažíme. Samozřejmě doba Dona Bosca, co se týče křesťanství, byla jiná. Tehdy byli všichni pokřtěni, takže se jednalo o to, aby ti pokřtění byli dobrými křesťany. Dneska je to jinak. My samozřejmě naše křesťanství nikomu nenutíme, ale prostě ho prožíváme mezi těmi dětmi. A pokud se některé děti něco z toho našeho svědectví dozví o Pánu Bohu, nebo pokud se třeba zapřede hovor s těmi staršími, kteří se také o tyto rozměry v životě zajímají, tak pokud je to někam přivede v jejich osobním životě, tak to bude třeba pro ně dobře. Ale náš záměr není někoho obracet na víru, to v žádném případě. My jenom chceme posloužit těm dětem, aby smysluplně mohli využívat svůj volný čas, nemuseli se flákat po ulicích, které dneska tady v Praze nejsou pro děti úplně bezpečné.”
