Půst kdysi a dnes
Příští týden vyvrcholí v katolické církvi postní doba. Na tak zvaný Velký pátek mají věřící držet půst od masa a pouze jednou se dosyta najíst. Někomu to může připadat jako středověká forma mučení, ale prastaré zkušenosti říkají, že půst má pro naše tělo i duši účinky přímo blahodárné.
Půst těla je pokrmem pro duši. Kdo se nestará o půst, ten je umrtven v duchovních zápasech. Jako tlustí ptáci nemohou vzlétnout vysoko, tak ti, kdo se nepostí, nemohou vystoupit na nebe.
Takové a podobné výroky církevních otců z doby prvotního křesťanství naznačují, že věřící brali dříve půst velmi vážně. Pravoslavná církev dodnes povoluje svým věřícím v postních dnech jen vodu, chléb a vařenou zeleninu bez oleje, a to navíc až po třetí hodině odpoledne. Přísná pravidla půstu mají také Židé, muslimové i vyznavači jiných náboženství. Jejich cílem je, aby se člověk místo na jídlo zaměřil na modlitbu a duchovní skutečnosti, říká Tomáš Uhrin z Církve adventistů sedmého dne.
„Tento půst byl vždy spojen s pokorou, modlitbami a hledáním Boží vůle. Takovýto člověk toužil, resp. touží být Bohu blíže a ptá se na jeho vůli. Někdy to může být spojeno s prosbami o vysvobození národa nebo s prosbou o uzdravení. V Bibli najdeme zmínky, že člověk, který by nedodržoval tyto posty, měl být vyobcován ze společenství. Je tedy pravděpodobné, že to lidé dodržovali.“
Při současném životním stylu a pod vlivem negativních referencí od některých lékařů se dnes ke skutečnému půstu odhodlá málokdo. I v katolické církvi se dnes jako alternativa doporučuje např. omezení jízd autem nebo nějaký dobrý skutek. Výjimku tvoří řeholníci v některých řádech, kteří prožívají 40denní postní dobu před Velikonocemi se vším všudy. Osobitou zkušenost má i katolický kněz František Lízna. V minulých letech vykonal několik pěších poutí, například do Santiaga de Compostella. Cestu dlouhou 3 tisíce kilometrů zdolal za 106 dní a každý z nich obětoval modlitbě za konkrétního člověka. Půst během této cesty sice původně neměl v plánu, brzy ale zjistil, že mu postačí velice střídmá strava.
„Nesl jsem na zádech 16 kilo a za den jsem snědl třeba jen dvě jablíčka nebo kousek čokolády. Tělo přitom vůbec nestrádalo. Vrátil jsem se domů, lidé na mě koukali, jak jsem byl hubený, ale mně to jen pomohlo. A když jsem pak šel na Ukrajinu, bylo to rovněž tak.“
Jedním z výsledků půstu spojeného s velkou fyzickou aktivitou bylo pro Františka Líznu vyléčení ze závažné nemoci. Sám se tak přesvědčil o tom, co znali lidé už ve starověku a co dnes objevuje stále víc lékařů: totiž že tělesné a duchovní zdraví spolu velmi úzce souvisí.
