Patří náboženství ke všeobecné vzdělanosti?

Jaký profil má náboženství na školách? Tento předmět rozhodně neslouží k tomu, aby ovlivňoval nevěřící studenty a žáky ve prospěch církví. Jeho současná role odpovídá stavu dnešního světa – ten je charakteristický propojením kultur a různých druhů víry. Náboženství jakožto předmět na školách pomáhá mladým lidem zorientovat se ve složité spleti propojeného světa.

"Už nežijeme v nábožensky homogenní společnosti," – připomíná Vojtěch Eliáš, pedagog Katolické teologické fakulty UK. Takže informace o různých náboženstvích dnešního propojeného světa by měly patřit ke všeobecné vzdělanosti.

Vojtěch Eliáš: „Myslím si, že žijeme v době, kdy i zcela nevěřící člověk připustí, ba dokonce by měl uvítat, že vzdělanost a dokonce jakási orientace v náboženských otázkách je v dnešní době nesmírně potřeba. A mě až udivuje, že se nepodařilo společnosti sdělit víc. Mám na mysli zavedení náboženství všude... Čím bych to odůvodňoval: totiž, pokud jsme žili v nábožensky homogenní společnosti, tak se člověk mohl setkat jenom s křesťanstvím, a to se mu mohlo líbit nebo nelíbit. Ale jestliže žijeme v pluralitní společnosti, tak solidní informace o tom, co to náboženství je, a to nejenom to moje, ale i to jakoby ‘cizí‘, jsou prostě důležité pro přežití v této společnosti. Pro kvalitní přežití.“

Náboženství ve školách není sice doceněno, ale zároveň platí, že pořád ještě není zcela ujasněna identita tohoto předmětu, podotýká Vojtěch Eliáš.

Vojtěch Eliáš: „Že cílem náboženství není lákat lidi do církve – to vůbec ne! Ale já si dokonce myslím, že třeba, když se někde chápe, že se děti v náboženství připravují na první svaté přijímání, že je to vlastně špatně... Protože příprava na první svaté přijímání je příprava duchovní, což je něco, co souvisí s mojí vírou. Kdežto cílem výuky náboženství není prohlubovat moji víru, ale moje znalosti!“

Náboženství má mnoho dimenzí, nejenom duchovní, ale i politickou, společenskou, etickou – a to je důvod, proč být v této sféře orientován, i když se člověk nepočítá k věřícím. A posláním školy je naučit děti náboženství. Vojtěch Eliáš zdůrazňuje: Ne aby tomu věřily, nýbrž - aby věděly, aby znaly, aby se uměly orientovat.

Vojtěch Eliáš: „Aby to uměly rozlišovat. Aby pochopily, že když vejde člověk, který má jarmulku na hlavě, že to není nevychovaný člověk, že nesmekl! Ale že to je projev jeho náboženství. A že když někdo nejí vepřové maso, že to nemusí být proto, že si vybírá. Že jsou k tomu třeba nějaké náboženské důvody. Anebo že když se někdo pětkrát denně modlí a třeba to bude na pracovišti vyžadovat, že to není lenoch, který se chce pětkrát denně flákat...“

Náboženství ve školách není jedno a totéž jako katecheze a vzdělávání ve víře – zdůrazňuje Vojtěch Eliáš. Náboženství může dát informace o příčinách složitostí, rozdílností a konfliktů našeho, zcela současného světa – dětem z rodin věřících i nevěřících.