Agresivní jsme všichni, ale pozor na Audi!
Zná to asi každý z nás. Jedeme si v poklidu po dálnici a najednou se za nás přiřítí auto, jehož řidič na nás bliká dálkovými světly, najíždí na nás a chce, abychom mu uhnuli z cesty. Typický obrázek z našich silnic. A také typická ukázka agresivního a dnes bohužel naprosto běžného chování mezi řidiči. Co s tím? Objevují se návrhy, že by takové chování mělo být postižitelné. Podívejme se ale na to, zda ho lze vůbec nějak jasně definovat. Myslíte si, že právě vy nejste agresivní? Pak se pletete.
„Každý má v sobě nějakou míru agresivity a v určité situaci se tedy může chovat agresivně. Obecné faktory, které ovlivňují, že člověk začne být agresivní jsou frustrace, tedy stav, kdy člověk nemá uspokojené svoje potřeby, dále nějaká forma psychické deprivace, napětí, tenze či úzkost, která z nějaké situace vyplývá, a také třeba nedostatek tělesných aktivit, pohybu a sportu,“ vysvětluje psycholog Zdeněk Šole z Patrimonio.
A právě dnešní doba všechny tyto tlaky přináší. Každý má ovšem jinou hladinu, po jejímž překročení agresivita a snaha prosadit se za každou cenu vyplave na povrch. Za volantem je však takové chování výrazně nebezpečnější. Za prvé mám v ruce velmi nebezpečnou zbraň, tedy auto. Dalším specifikem je to, že jsme každý uzavřeni ve svém prostoru. Přiznejte si, kdo si za volantem nezandával? Výsledkem agresivity je pak nedodržování pravidel silničního provozu.
„Nerespektování rychlosti, nerespektování předpisů, jízda v pruhu vyhrazeném pro autobus, jízda po krajnici, nebo dokonce v protisměru, a to i v místě, kde je předjíždění zakázané,“ vyjmenovává nejčastější přestupky agresivních řidičů Petr Bouchner, který se výzkumem agresivity zabývá. Lidský mozek je ale příliš složitý.
„U agresivního chování je to trochu problém. Podstata agresivity je v emočním jednání. To je bohužel uloženo ve starších strukturách mozku, na které z venku nevidíme, a museli bychom ho sledovat zevnitř. Takové měření se však dá provádět jenom na velmi nemocných lidech, kterým toto vyšetření může sloužit ke zlepšení zdravotního stavu. Na normálních zdravých lidech zanoření elektrod provádět nemůžeme.“
Pro postihování agresivního jednání mezi řidiči by pak mělo být rozhodující to, že agrese musí být namířena proti někomu jinému.
„Z hlediska posuzování by mělo jít o dopravní přestupky, při kterých je ohrožen jiný účastník silničního provozu. Abych tedy mohl říct, že je řidič agresivní, musí ohrožovat ostatní. Když například pojedu po dálnici a zezadu přijede řidič, který mě bude problikávat a najíždět na mě, abych mu uvolnil cestu, půjde o agresivní chování. Stejně bude klasifikován například i řidič, který bude přejíždět plnou čáru, a v místě, kde je to zakázané, bude předjíždět vozidla,“ domnívá se šéf dopravní policie Leoš Tržil.
Těžko prohlásit za agresivního někoho, kdo přejede plnou čáru v místě, kde široko daleko nikdo není, a on si jen zkracuje zatáčku, nebo někoho, kdo jede po liduprázdné přehledné dálnici 180 km/h. Celou situaci by pak tedy musel posoudit samotný policista. To by však znamenalo opět jim vrátit možnost posuzovat i přestupky, k jejichž řešení dnes pravomoci nemají a musí je rovnou předávat do správního řízení. Zavedení postihování agresivity by tak bylo nutné spojit s dalšími a zásadními změnami postihování přestupků proti plynulosti a bezpečnosti silničního provozu. Tolik řečeno oficiální mluvou. Jinak je to stejně o lidském rozumu. A kdo není v pohodě, neměl by usedat za volant. A víte, kdo je podle výzkumu u nás asi nejvíce vystresovaný?
„Když jsme spočítali počet incidentů podle značek a kategorií vozidel a vydělili to počtem registrovaných vozidel, vychází nám nejhůř řidiči Audi.“
Proč? Tak na to vám asi nikdo neodpoví. Ale můžete diskutovat na našem webu.
