Bobři a lidé v krajině: Jak žít a nechat žít?
Bobr evropský byl a zase je běžnou součástí naší přírody. Nebylo to tak vždycky a my vám prozradíme proč.
Zájmy lidí a bobrů se dost často kříží. Aby ke konfliktům docházelo co nejméně, měli bychom o životě bobrů naopak vědět co nejvíce a problémům raději předcházet, než je řešit, až když nastanou. Bobři sami to za nás neudělají. Za bobry se vydáme spolu s Alešem Vorlem z katedry ekologie Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze.
Jak to tedy přesně bylo a je s výskytem bobrů u nás?
„Bobr evropský je původní součástí evropské fauny. Každopádně – v průběhu druhého tisíciletí našeho letopočtu bobři neustále ubývali a někdy v druhé polovině 18. století byli vyhubeni. Hlavní příčiny byly asi tři. Šlo jednak o úbytek biotopu bobrů, protože veškeré lužní oblasti a nivní plochy kolem vodních toků a ploch byly přeměňovány na úrodná pole, na zemědělskou výrobu. Zároveň docházelo k jejich neustálému pronásledování z důvodu obav před různými škodami, ať už na lesním hospodářství nebo u nás na rozvinutém rybničním hospodářství. Třetím důvodem bylo, že bobr byl hospodářsky využíván jako farmový druh, to znamená pro kožešinu, ale zároveň i na velice chutné maso. Důvodem, proč byl bobr cíleně loven, byly také bobří žlázy, což jsou anální žlázy, které jsou užívány v lékařství a ještě ve voňavkářství.“
Bobři se do naší přírody začali natrvalo vracet od 70. let minulého století – sami od sebe z Rakouska, Bavorska, Saska a Polska; na Moravě byli i uměle vysazeni. V současnosti u nás žije kolem tří tisíc bobrů. Zjevně se jim u nás daří a nemají velký problém najít podél vodních toků a vodních ploch vhodná místa k životu.
Jaké mají bobři nároky?
„Bobrům stačí pomalu tekoucí vodní tok a nebo vodní plochy, to znamená rybníky, nádrže, jezera a tak dále. Toto vodní prostředí musí být doprovázeno tzv. měkkým lužním lesem, který obsahuje dřeviny jako je vrba, topol, jasan, olše, javor, to znamená běžné dřeviny. Když se podíváte na dnešní krajinu, tak v okolí vodních toků a vodních ploch v podstatě vždy narazíte na dřeviny z tohoto seznamu. To vysvětluje to rychlé šíření bobrů naší krajinou.“
Když se řekne ‚bobr‘, každý si představí známou bobří hráz. Musí bobři tyto stavby nutně budovat, nebo se obejdou i bez nich?
„Bobři je k životu nepotřebují, ale v okamžiku, kdy nejsou jejich životní podmínky uspokojeny, tak si mohou zapnout jakýsi ‚modul‘ stavění hrází a hradů a přiblížit aktuální podmínky prostředí svým potřebám. Zajímavé je, že to dovedou i bobři, kteří po několik generací hráze stavět nemuseli a nemohou to mít okoukané od svých rodičů. Hráze vznikají v okamžiku, kdy bobr nemá dostatek vody ve vodním toku. Pokud je, dejme tomu, hladina ve vodním toku nižší než půl metru, v tom okamžiku bobr postaví hráz, aby zabezpečil východy ze svých obydlí. To je v podstatě ochrana proti predátorům. Na velké řece, kde je dostatek vody, vyplouvá bobr přes jakýsi sifon z nory rovnou do vodního prostředí, nemusí vystrčit hlavu a je před predátory dobře chráněn. Když se dostane na malý vodní tok, kde nemůže vytvořit ten sifon, tak si postaví hráze a tím si okolí nor zaplaví.“
To jsou tedy bobří hráze. A co jsou bobří hrady?
„Ty vznikají v okamžiku, kdy nejsou bobři schopni ten sifon a suchou noru takříkajíc ‚narvat‘ do břehu, který je příliš nízký. Pak vystaví hromadu z větví a bahna, v ní si udělají suchou noru a sifon vyvedou do té bobří hráze, opět pod vodní hladinu.“
Znamená to tedy, že na menších vodních tocích, kde jsou nuceni budovat své stavby, mají bobři vyšší „spotřebu“ stromů? A jak je to v místech, kde bobři stavět nepotřebují? Tam tolik nekácí?
„Existuje několik teorií o tom, co všechno s tím dřevem bobři dělají. Obecně – bobr potřebuje stromy pro zimování, kdy si z kůry a tenkých větví pokácených stromů saturuje svoje zimní potřeby, jelikož je to výhradní býložravec a v zimě nezavadí o zelenou bylinnou stravu. To je hlavní důvod, proč kolem vody nacházíme pokácené stromy. Právě proto, že se bobr živí tou kůrou, tak mu zbývá dřevo, které nespotřebovává, a z něj velice často vytváří ty své stavby, ať už hrady nebo hráze. V okamžiku, kdy bobr někde staví hráze a hrady, nemusí to nutně znamenat zvýšenou spotřebu dřevin – ale taky může. Bobr velice vybírá mezi dřevinami, které na své stavby spotřebovává. Jelikož hlavní složkou dřevin, kterou potřebuje, jsou vrby a topoly, a těch topolů někdy bývá v okolí vodních toků nedostatek, tak si je nevytěžuje na stavby, ale schovává si je pouze na potravu. Do staveb pak používá méně oblíbené dřeviny, jako je třeba olše nebo bříza. Takže je tam určitá hierarchie v tom, které dřeviny používá na potravu a které na stavby.“
A co se týče stavby hrází – používají bobři nějakou stále stejnou, dalo by se říci „standardní“ metodu budování?
„Vždycky jde o aktuální podmínky a na ně bobr reaguje. V okamžiku, kdy břeh není prostupný pro nory, je třeba kamenitý nebo písčitý, bobr reaguje tak, že si udělá jakýsi ‚polohrad‘, který z boku ‚připlácne‘ na ten břeh. Zároveň ty hráze velice často staví nebo opírá o mostky a propustky v krajině. Postaví malou hráz, ale dokáže udělat velkou zátopu. Nezmínil jsem se ještě o druhém důvodu výstavby bobřích hrází: bobr zatopí porosty, ve kterých chce kácet a kousat. Jde stále o ochranu před predátory. Konstrukčně jsou ty stavby dosti podobné. Hrady mají vždycky tvar nějakého kužele, který samozřejmě nějak kopíruje terén. Stavba hrází má jasnou logiku. Základem každé hráze je val z kamenů a z bahna, na něj jsou položené velké větve a do toho jsou vplétány malé větve a celé je to potom z návodní strany utěsněno bahnem a listím. Jde o dosti propracovanou a velice stabilní stavbu, aby ji ne každá povodeň, která pravidelně na jaře přichází, byla schopná rozebrat.“
Aleš Vorel se spolu s dalšími kolegy zabývá mapováním a monitoringem výskytu bobra evropského na území České republiky. Jak se to vůbec provádí? Z toho, co bylo řečeno, jasně vyplývá, že zastihnout bobra v přírodě a spatřit ho na vlastní oči je docela těžké. Mnohdy je to spíš náhoda, a tak se v terénu především lokalizují pobytové známky – sledují se zimní okusy, bobří stavby, stopy a pachové značky. Výsledky se sumarizují a na základě prostorové analýzy se pak vytvářejí odhady populace.
Informace o šíření bobrů českou a moravskou krajinou jsou pro odborníky velice cenné. Pokud nějaké stopy po činnosti bobrů najdete a nebo dokonce bobra na vlastní oči uvidíte, Aleš Vorel a jeho kolegové vám za případnou zprávu budou velice vděčni.
Vztah lidí a bobrů může mít různou podobu a s časem se mění. Podle biologa Aleše Vorla přechází počáteční nadšení z příchodu bobra přes jeho zevšednění až k naprostému zděšení. Snaha bobrů o úpravu životního prostředí jde totiž často zcela proti zájmům člověka. Případný odstřel bobrů není ale podle Aleše Vorla řešením. Konfliktní situace je nutné řešit případ od případu. Často pomohou vhodná technická opatření.
Soužití bobrů s lidmi je i v současné krajině možné – pokud samozřejmě budeme chtít a věnujeme této problematice dostatečnou pozornost. Tak by se asi zjednodušeně dalo shrnout to, co jsme si dnes o bobrech řekli. Hostem v Planetáriu byl Aleš Vorel z katedry ekologie Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze.
Vysíláno v Planetáriu č. 17/2012, 21. - 27. dubna.
Přepis: NEWTON Media, a.s., redakčně doplněno a upraveno.
