Česká televize a antisemitský film Jan Cimbura

Jde o nejproblémovější protektorátní film s jasným antisemitským podtextem, kde poctiví čeští sedláci se stanou obětí místního Žida, provozujícího ve vesnici pohostinství, v němž utráceli všechny své úspory. Rozvášněný dav rolnických žen ho vyrabuje, spálí dlužní úpisy svých mužů a zmlácený Žid je vyhnán z vesnice.

Zobrazení jeho odchodu je v době okupace hrůzně příznačné, mizí ve tmě a mlze jako ve skutečném nacistickém Nacht und Nebel mizelo právě v roce 1942 desetitisíce našich židovských spoluobčanů, z nichž po válce se vrátila jen nepatrná část.

Samotný film byl natočen podle stejnojmenného románu Jindřicha Šimona Baara v režii Františka Čápa, který měl po válce kvůli němu velké problémy. V roce 1946 se před Komisí pro národní bezpečnost hájil tím, že antisemitské scény obsahuje už Baarova předloha a navíc v době realizace filmu se Židům údajně nic nestalo. Přestože šlo o zjevné lži, protože v románu má filmová antisemitská sekvence úplně jinou podobu a Židé byli v době jeho natáčení masově pronásledováni, Čáp nebyl odsouzen a mohl filmy natáčet dál. Proč tomu tak bylo, zasloužilo by si jiný komentář. Nebylo však náhodné, že v době heydrichiády byl hlavní představitel filmu Gustav Nezval odměněn nechvalně známým ministrem školství a osvěty Emanuelem Moravcem za ztvárnění Jana Cimbury národní cenou. Stalo se tak v době pro národ nejstrašnější, 12. července 1942. Měsíc po Lidicích a Ležákách, tedy v době vlny teroru za atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, který po svém nástupu v září 1941 dal pokyn urychleně zahájit transporty občanů posuzovaných podle Norimberských zákonů za Židy do ghett a likvidačních táborů.

Silně pochybuji, že Gustav Nezval považoval v této době za vyvrcholení své kariéry převzetí protektorátní národní ceny z rukou opovrhovaného kolaboranta Emanuela Moravce. Nutno si však uvědomit, že odmítnout účast na tomto ponižujícím divadle, by znamenalo předem vyřčený ortel smrti. Tehdy se popravovalo za nepatrnější věci. Určitě mu ani nemohla být příjemná společnost, do které byl s dalšími filmovými umělci Moravcem přiřazeni - mezi tak zvaných aktivistické novináře, odpad tehdejší české společnosti. To již ani nemluvě o projevu Moravce, který museli ve Smetanově sále Obecního domu při předání ceny vyslechnout. Řekl v něm mimo jiné: "dnes je každému jasné, že kdo jde s Říší, poroste, zmohutní, a kdo se postaví proti Říši, že zakrní a nakonec zahyne, poněvadž Velkoněmecká říše je dnes nositelkou vývoje a nového života".

Do podobné situace se za nadvlády nacistů jistě dostávala řada vynikajících herců včetně německých. Jedním z hlavních představitelů antisemitského filmu Žid Süss" byl velký herec Werner Krauss, který po válce obdržel Spolkový záslužný kříž a stal se doživotním nositelem Ifflandova prstenu pro nejlepšího žijícího německého herce. Představa, že by na počest jeho výročí německá veřejnoprávní televize uvedla Harlanův film Žid Süss, je nemyslitelná. Proto je nepochopitelné, že dramaturgie České televize zařadila na počest Gustava Nezvala film s antisemitským podtextem a nevybrala si jiný z čtyř desítek se nabízejících. To vše učinila v týdnu, připomínajícím výročí protižidovských pogromů a 17. listopadu 1939, kdy slovy prezidenta republiky "se naše země ponořila do hlubokého temna nacistické totality".

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .