České dráhy - tunel na konci světla
Když trochu zahrabu v paměti, možná, že je tam vzpomínka na ty krásné kouřící mašinky, jimž malý chlapec chtěl dělat strojvedoucího. Leč, doba pokročila, a dráhy mě zajímají, a to několik posledních let, ze zcela jiných důvodů. Dlouhá léta mi totiž vůbec nejde na rozum - a tuším, že v tom nejsem sám - jak je možné, že firma České dráhy (štědře dotovaná státem, tedy námi všemi) neuvěřitelně prodělává (miliardy ročně) a nikdo s tím nic nedělá. Zdá se, že už začínám přicházet záhadě na kloub. České dráhy jsou prostě tunel na konci světla...
Časopis Reflex (nezaměňovat, prosím, s Respekt) přinesl v čísle, které vyšlo 30. dubna 09, článek o zákulisí státem vyživovaného podniku České dráhy. Autoři Bohumil Pečinka a Marek Stoniš v něm nastínili nejen několik základních běd, jimiž je podnik ČD soužen, ale hlavně a především, popsali mechanismy, které umožňují, aby státní podnik nejen nevydělával, ale navíc sloužil jako převodník obrovských státních prostředků do nestátních kapes. Jen tak je totiž možné vysvětlit, proč České dráhy jsou (pardon - vyměnilo se vedení, takže teď už je to jistě všechno v "cajku", jak by řekli "ajznboňáci"), takže proč české dráhy dosud byly tak strašně neúspěšné, co se ekonomických výsledků týče.
Po prvním přečtení článku jsem šel okamžitě do lesa, kde jsem se neoběsil (což by - podle mého - mohla klidně být normální reakce na kritický záchvat zoufalství z toho, kam jsme to jako země za dvacet let dotáhli), ale dýchal čerstvý vzduch a intenzivně zíral do zeleně stromů, protože se říká, že zelená uklidňuje.
Shora zmiňovaný článek - zjednodušeně řečeno - popisuje, jak je možné, že podnik České dráhy vykazuje v posledních pěti letech ztráty v rozmezí od 2 a třičtvrtě miliard korun do takřka pěti miliard, přičemž kumulované ztráty v témže období se pohybují od něco málo přes tři miliardy až po loňských téměř dvacet miliard korun. Nechci být nechutný a tak nebudu ani zmiňovat kolik peněz za správu Českých drah pobírá jejich mnohohlavé vedení. Málo to není, řečeno slušně a s přihlédnutím k možnému zhoršení duševního stavu té asi tak třetiny lidí v téhle zemi, kteří mohou odpovědně potvrdit, že berou cosi jako úředně stanovený průměrný plat.
Podnik České dráhy - volně podle zmiňovaného článku - funguje jako setrvalá pobočka někdejší "opoziční smlouvy". Tentokrát nikoli v politice, nýbrž ve státem vydržované firmě. Lidé ve vedení Českých drah se v tomto smyslu jeví jako figurky, nastrčené vedoucími grémii obou (dosud) nejsilnějších politických stran. Občanští demokraté ve veselém akordu se sociálními demokraty pevně drží "své" lidi jak ve vedení drah, tak nejspíš i pod krkem. "Jejich" lidé ve vedení drah, kromě manipulování s informacemi o hospodaření, také pouštějí drahám žilou. Děje se tak prostřednictvím (někdy dokonce i fiktivních) značně neprůhledných a pro stát nevýhodných smluv, kterými "dráhaři" nechávají "vydělat" spřátelené firmy. Počínaje třeba službami na poli marketingu (ty jsou, podle odborníků, Českými drahami nesmyslně a několikanásobně přepláceny) , až po například přímo výrobu železničních vozidel. Mimochodem - věděli jste například, že vlastníkem hlavního českého výrobce těch vozidel je - neoficiálně, leč podle Reflexu - šéf ČEZu Martin Roman? Já tedy ne, ale nemůžu vědět všechno...
Když to člověk tak čte, (a protože nechci dělat přímo reklamu jinému médiu, tak to řeknu potichu - koukejte si letošní 18. číslo rychle sehnat) vznáší se mu před očima od začátku do konce toho čtení otázka: jak je možné, že tyhle - jak to nazvat? - manévry nejsou už dávno v hledáčku orgánů činných v trestním řízení? A jediná přijatelná odpověď na to je, že to nejde vzhledem k tomu, jak vysoké politické figury jsou do manipulace s nastrčenými figurami výkonných manažerů Českých drah spojeny. Jinými slovy: že by na těch řečech o mafiích, tahajících za drátky v justici, v policii a na státních zastupitelstvích přece jenom něco bylo?
To - podle mého - nejsmutnější na závěr a nechystám se tu vyslovit nic nového, jen opakuji cosi, co člověk kolem sebe slyší pořád: Takhle, tímto způsobem, takto na "plné pecky", bez ostychu a hlavně, beze strachu se -vážení přátele - nekradlo ani za toho prokletého "bolševika". Tohle si před dvaceti lety nedovolili ani ti nejvyšší soudruhové a soudružky, a že jich jinak a jejich tehdejší činnosti máme plné zuby.
Takže, proč se pak jako divíme, že se nám ten stát tak pěkně hroutí před očima? Média, mimochodem, o všech možných nepěknostech, až zvěrstvech, která se dějí za součinnosti sfér politických a ekonomických, informují průběžně už dvacet let. Tak, kde je ta chyba? To byla řečnická otázka, odpověď neznám.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
