Pětašedesáté výročí povstání ve varšavském ghettu
"Nemohou to udělat, je to moc malé, nevtěsnáme se tam." To jsou slova slavného polského klavíristy židovského původu Wladyslawa Szpilmana. Ve slavném filmu režiséra Romana Polaňského Pianista tímto způsobem reagoval na zprávu v židovském věstníku o tom, že se varšavští Židé budou muset vtěsnat do prostoru několika ulic, kde bylo vytvořeno ghetto.
Wladyslaw Szpilman se ale mýlil. Němečtí okupanti přinutili téměř půl milionu Židů, žijících ve Varšavě a okolí, aby se sestěhovali do vyhrazeného prostoru, později obehnaného zdí. 100 000 z nich tam zemřelo hlady, nebo na nemoci.
O několik měsíců později začaly masové deportace. Vyvrcholily v roce 1942. Němci ujišťovali Židy, že jedou na práce na východě. Většina z nich ale nakonec skončila v plynových komorách vyhlazovacího tábora v Treblince. Jejich skutečný osud zbývající obyvatelé ghetta nejprve neznali. Pochopili to, když se do jejich mini prostoru začaly vracet prázdné vlaky a do cíle nikdo nevyvážel žádné potraviny. Později se jednomu z deportovaných podařilo uprchnout zpět a obyvatelům ghetta potvrdit jejich tušení o skutečném tragickém konci vyvezených. V ghettu nakonec zbylo 60 000 Židů. Už v lednu 1943 se jim za pomoci pašovaných zbraní podařilo odrazit další pokus Němců o deportaci.
19. dubna roku 1943 se skupina ozbrojených vězňů ghetta, kteří vytvořili Židovskou bojovou organizaci, rozhodlo zabránit dalším plánovaným deportacím útokem. Věděli, že nemohou vyhrát, ale byli přesvědčeni, že je lépe zahynout v boji, než se nechat odvézt do plynové komory.
V ulici s poetickým názvem Milá vznikl štáb, pod vedením tehdy 24 letého Mordechaje Anielewicze. Začal nerovný boj. Tisicovka špatně vyzbrojených Židů tu téměř měsíc vzdorovala třem tisícovkám vojáků SS a pomocných ukrajinských a litevských jednotek.
Během povstání bylo zabito 7 000 obyvatel ghetta, většinou upálených v jejich příbytcích. 50 000 Židů bylo deportováno. Jen několika desítkám lidí se podařilo uprchnout mimo ghetto. Velitel operace SS proti ghettu Juergen Stroop později vyhlásil velké vítězství nad Židy, které oslavili vypálením největší varšavské synagogy.
V den pátého výročí povstání byl ve Varšavě slavnostně odhalen pomník bojovníků ghetta. Stal se nakonec místem setkávání politiků, polských a německých, kteří si tu připomínali tragické události povstání a snažili se o sblížení. Přelomem se stal 7. prosinec 1970, když před památníkem jako první německý vysoký politik poklekl tehdejší spolkový kancléř Willy Brandt. Výročí počátku povstání připadlo tento rok na sobotu, kdy židé dodržují šábes, který je dnem odpočinku, zasvěcený úctě boží. Proto si v Polsku připomněli 65. výročí počátku marného boje už včera. Za účasti prezidenta Polska Lecha Kaczyňského a Izraele Šimona Perese. Prvně jmenovaný jménem všech občanů Polska vzdal bojovníkům čest konstatováním, že nešlo o boj za vítězství, ale o boj o čest.
"Je třeba mít stále na paměti, že to nebyli Poláci, kdo okupoval jejich zemi. A Židé zase nemohli před válkou tušit, co vše se jim může stát," podotkl k tragickým událostem ghetta izraelský prezident Šimon Peres. Oba prezidenti se shodli na tom, že se na osudu Židů,povstalců i Poláků zásadně podepsal globální konflikt. Stejně jako kdysi konstatoval už zmíněný německý kancléř Willy Brandt, který jako první německý politik uctil památku obránců ghetta. "Mír není vše, ale bez míru není nic."
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
