Dakar 1995: Granada - Dakar
Tento ročník opět přinesl změny. Z tradiční Paříže byl start přesunut do španělské Granady. Tatra Kopřivnice v tomto roce postavila na start opět dvě posádky s vozy T 815 4x4 HAS. První posádka jela ve složení Loprais, Stachura, Ing. Tomeček (400), druhá posádka jela ve složení Buchtyár, Kořený, Ing. Krpec (414).
Před startem vyvolalo značný rozruch, že navigátorem v Lopraisově posádce nebyl jmenován Ing. Kalina, ale že ho nahradil nováček Ing. Tomeček. Ten se však v průběhu soutěže osvědčil, i když málem přišel o život. Lopraisova Tatra totiž v jednom z úseků hlubokého písku nabídla pomoc zapadnutému vozu Mitsubishi Pajero Jutty Kleinschmidtové. Tomeček táhl lano, aby její vůz připojil. Když však byl mezi nárazníky, Němka začala naprosto bezdůvodně a nečekaně couvat a přimáčkla jej mezi vozy. Našeho navigátora zachránila kvalitní přilba, takže jediným následkem byly rozdrcené hodinky.
Tohoto ročníku se zúčastnil i tým POLDI STEEL/ BOHEMIA ART se dvěma vozy. V kategorii osobních automobilů startovala ve voze Land Rover (289) posádka Stehlík ml., Velkoborský ml., v kategorii kamionů startovala s vozem Tatra 815 4x4 (467) trojice Žák, Janoušek, Velkoborský. Rovněž v tomto ročníku se naše vozy objevily na startu v cizích službách.
Soutěž byla letos nesmírně těžká i v tom, že se jelo šest speciálních maratonských etap - rychlostních zkoušek se zákazem servisu. Na technice mohl pracovat jen člen posádky a jen s nářadím a díly vezenými s sebou. Klíčovým momentem se opět ukázaly pneumatiky, respektive defekty. Žádný z účastníků se jim nevyhnul.
Mimořádně dostávaly zabrat také brzdy. Bylo to hlavně v úsecích s jedinou možnou stopou, kde se jelo v těsném závěsu systémem brzda - plyn. V mnoha úsecích měly rychlostní zkoušky zcela jiný charakter než dosud. Nejednalo se totiž o nekonečné pláně s širokou možností volby trasy a s dominantním problémem spočívajícím v navigaci.
Průvodním znakem soutěže kamionů byl souboj značek Tatra - Kamaz. Naše tovární Tatry jely soutěž opět prakticky bez problémů (nelze totiž brát vážně takové nepodstatné drobnosti, jako nějaká ta prasklina na kabině, popraskané držáky tlumičů, apod.) a jejich souboj s kamiony Kamaz se stal ozdobou ročníku. Naše Tatry se postupně probojovaly na druhé a třetí místo a na tomto místě jely s přehledem a velmi takticky. Zdaleka však nebylo nic rozhodnuto, protože rozestupy v celkové klasifikaci činily jen desítky minut.
Ve dvanácté etapě do Labé, která byla pravděpodobně poslední skutečně maratonskou etapou, se bitva mezi značkami Kamaz a Tatra zostřila, když Lopraisova posádka stáhla náskok vedoucího jezdce na pouhých několik minut a Buchtyárova posádka se posunula na třetí místo před druhý Kamaz pilotovaný Marčenkem. V následující etapě do Tambacoundy postihly problémy první posádku vozu Kamaz s Moskovským za volantem. Porucha na řízení znamenala ztrátu náskoku před Lopraisovou posádkou a v celkovém pořadí je náhle dělila jediná minuta a třiapadesát sekund! Rozhodnout tedy měla poslední etapa. A skutečně rozhodla.
Závěr býval na Dakaru obvykle již jen formalitou pro diváky, ale tentokrát zbývalo v poslední etapě ještě přes 300 kilometrů rychlostní zkoušky ve velmi těžkém úseku. Moskovskych s Kamazem se zcela propadl po poruše přední nápravy, převrácení a zabloudění, jeho stájový druh Marčenko se zdržel pomáháním, a Lopraisova posádka jela v absolutní pohodě. V celkovém hodnocení tak Lopraisův tým obsadil již potřetí první místo v kategorii kamionů, výborný závěr Sugawarovy posádky na voze Hino však odsunul Buchtyára na třetí místo.
Součástí letošní soutěže byla samostatně klasifikovaná Sabinova trofej, soutěž v maratonských etapách se zákazem servisu. Zvláště se zde dařilo oběma našim posádkám, které ve své kategorii obsadily první a druhé místo. Tatra týmu POLDI STEEL / BOHEMIA ART dojela do cíle také, ale již mimo soutěž. V jedné z kamenitých etap druhého poločasu rallye prorazila obal zadního diferenciálu. Posádka jej dokázala sice opravit, ale po čase zapracoval písek, který pronikl dovnitř. Tatra tedy dojížděla již jen na přední pohon, a to bylo v dunách mimořádně zpomalující.
Posádka vozu Land Rover do cíle nedojela. Když soutěž dospěla do marockého města Guliminu, které bývá označováno za Bránu pouště, nebyla již mezi klasifikovanými posádkami. V průběhu čtvrté etapy museli vzdát pro poruchu na přední nápravě.
17. Rallye Granada - Dakar 1.1.1995 - 15.1.1995
Délka: 10109 km
Počet startujících: 247
Moto: 95
Auto: 86
Truck: 66
Trasa: Granada - Nador, Nador - Er-Rachida, Er-Rachida - Ouarzazate, Ouarazazate - Goulimine, Goulimine - Es Smara, Es Smara - Awserd, Awserd - Zouerat, Zouerat - Chinguetti, Chinguetti - Tidjika, Tydjika - Ayoun El'Atroous, Ayoun El'Atroous - Bakel, Bakel - Labe, Labe - Tambacounda, Tambacounda - Dakar Státy: Španělsko, Maroko, Mauretánie, Guinea, Senegal
V cíli: 103 účastníků
Moto: 27
Auto: 58
Truck: 18
Pořadí:
Moto: 1. Peterhansel (Yamaha), 2. Arcarons (Cagiva), 3. Orioli (Cagiva)
Auto: 1. Lartigue/Perin (Citroen), 2. Saby/Serieys (Mitsubishi), 3. Shinozuka/Magne (Mitsubishi)
Truck: 1. Loprais/Stachura/Tomeček (Tatra), 2. Sugawara/Shibata (Hino), 3. Buchtyár/Kořený/Krpec (Tatra)