Den nerovnosti mužů a žen?
V pátek 19. června si celý svět připomínal Den rovnosti mužů a žen.
Situaci v Česku popsal např. komentátor Martin Fendrych zde, my se teď zaměříme pouze na chybějící ženy v IT oblasti. V roce 2020 bude ve Spojených státech 1 400 000 pracovních míst pro inženýry informatiky.
Toto vzdělání ale bude mít jen 400 tisíc lidí. Co s jedním miliónem neobsazených IT míst? A jak se na podobnou situaci připravuje Česko a Slovensko?
Ve Spojených státech pracují jako programátoři převážně mladí bílí muži. Na IT pozicích v Googlu pracuje 83 procent mužů a 17 procent žen, ve společnosti Facebook je žen 15 procent, stejně jako v Yahoo.
Afro-američané a lidé z Latinské Ameriky zastávají kolem 10 procent IT pozic. Přitom programátorských míst přibývá rychleji než absolventů IT oborů.
Chybějící ženy
Přivést více žen do informatiky se v Česku snaží projekt Czechitas (o kterém se toho více dozvíte zde), který vznikl v Brně mezi absolventy Fakulty informačních technologií na Vysokém učení technickém. Loni tam diplom inženýra získalo 182 lidí, žen bylo mezi absolventy magisterského studia pouhých 5.
Podobná čísla uvádí také Fakulta informačních technologií na ČVUT: za akademický rok 2013/2014 tam úspěšně ukončilo navazující magisterské studium 125 studentů. Z toho bylo 7 absolventek. Ve větším či menším měřítku se dá tento problém vysledovat po celém světě.
Víte, co mají společného Kuba, Estonsko a Nigérie? Programovat se tam učí děti školou povinné. V Estonsku, v zemi, kde vznikl Skype a kde vláda funguje plně elektronicky, asi není podobná věc až tak překvapivá. Estonsko má milion 300 tisíc obyvatel, a tak změny vzdělávacího systému nejsou příliš složité.
Zemí, které si nutnost IT vzdělání uvědomují, přibývá po celém světě. První školní rok programování mají skoro za sebou například malí Britové. Na Slovensku už několik let běží program Aj ty v IT, o kterém se toho můžete více dozvědět zde.
Chybějící pestrost
Proč je vlastně důležité, aby byly týmy pestré a aby v nich nebyli jenom bílí muži? Jeden příklad za všechny uvádí ve svém dokumentu Code – debugging the gender gap, což bychom mohli volně přeložit jako Kód, odstranění chyby v programu – v tomto případě nerovnoměrného zastoupení můžu a žen v IT, jeho autorka, dokumentaristka Robin Hauser Reynoldsová.
V 70. letech, když se začaly v autech používat air-bagy, zabily mnoho lidí. Pak se ukázalo, že air-bagy vymyslel a otestovat tým inženýrů, kde byli jen bílí muži. Na ženy a děti při vyvíjení airbagů zapomněli.
Americká dokumentaristka Robin Hauser Reynoldsová podotýká, že jednou z příčin, proč ženy v IT oborech chybějí, je stereotypní představa programátora: „Chybí tu vzory – nemůžete být tím, co nevidíte. Když ženy nebo lidé z minorit nevidí, že by mezi programátory pracoval někdo jako oni, je pro ně těžké vůbec jen začít uvažovat o tom, že by něco podobného začali dělat."
"Dalším problémem je výuka informatiky ve školství, kdy se ke studiu programování na vysokých školách a k pracovní pozici programátorů nepropracují skoro žádné dívky.“
Film Code – debugging the gender gap také pojednává o sexismu na pracovišti, což je další důležitý kousek mozaiky. Když se ženy přece jen vzdělávacím systémem probojují a začnou pracovat jako programátorky, ale nemají kolem sebe vstřícné a podpůrné prostředí, je pro ně velmi těžké zůstat.
Ale nebylo tomu tak vždy, upozorňuje dokumentaristka Robin Hauser Reynoldsová: „Jedna z věcí, která mě skutečně zaskočila, je fakt, že v půlce osmdesátých let tu bylo mnohem víc informatiček a programátorek než dnes.
Takže to není tak, že žen bylo v IT vždycky málo. V roce 1984 bylo mezi inženýry informatiky 40 procent žen. Dnes je to necelých 18 procent.“
Programátorství jako tradičně ženská doména?
Zajímavé je, že ženy stály u zrodu informatiky, jednou z prvních programátorek byla dcera lorda Byrna Ada Kingová, hraběnka z Lovelace. Původně se jmenovala Augusta Ada Byronová a byla dcerou básníka lorda Byrona a Annabelly Milbankové.
Rodiče se rozešli v roce 1816, dva měsíce po Adině narození. Ada otce nikdy nepoznala, odjel z Anglie a zemřel v Řecku, když bylo Adě osm let.
Ada se později zajímala o práci matematika Charlese Babbage, který jako první přišel s nápadem sestrojit programovatelný počítač.
Ada Lovelace podrobně popsala fungování jeho analytického stroje a mimo jiné navrhla způsob, jak tento počítač naprogramovat pomocí děrných štítků. Ada Lovelace zemřela v 36 letech, ve stejném věku jako její otec lord Byron.
Na počest Ady Lovelace byl pojmenován programovací jazyk Ada, který vznikl v roce 1979. Ada Lovelace se prý domnívala - na rozdíl od svého přítele Babbage, že počítač není schopen tvořivého myšlení, protože je omezen tím, co jsme do něj schopni naprogramovat.
Téma žen v informatice zajímá také manželku amerického velvyslance v Česku Tamar Newbergovou, která IT studovala na prestižní Kolumbijské univerzitě.
„Nedokázala jsem si představit, že absolvuju vysokou školu, aniž bych zvládla programování, tak jsem se zapsala. A bylo to tak zajímavé, tak mě to chytlo, že jsem s tím pokračovala. Ale spolužaček jsem moc neměla, bylo nás jen několik.“
Tamar Newbergová pozvala do Česka dokumentaristku Robin Hauser Reynoldsovou a snaží se, aby ženy v Česku měly platformu, kde se mohou bavit o překážkách, které brání překonávání nerovností mezi muži a ženami (nejen) v IT.