Emanuel Steiner - nezlomný do poslední chvíle
* 29. 5. 1910 – † 6. 5. 1945, obchodní vedoucí
Do rozhlasu se probil v nejtěžších bojích 5. května. Rozhlasovou budovu hájil i další den, když Němci zaútočili stíhacími bombardéry. Těžce ho zranila exploze pumy svržené z messerschmittu a zraněním podlehl.
Tehdy pětatřicetiletý Emanuel Steiner žil se svou manželkou Marií a dvěma malými dcerami Antonií a Emilií v bytě na Vyšehradské ulici v Praze. Pracoval jako obchodní příručí v Celetné ulici. Byl vedoucím v malém obchodě Petr Zonboušek, kde se prodávaly hlavně fajfky, čibuky, hřebeny a další drobné zboží. Ve své práci byl úspěšný a velmi pracovitý byl i v soukromém životě. Na prvním místě byla pro něj rodina. Před válkou postavil vlastními silami rodinnou chatu na kopci ve svatém Jánu pod Skalou, která tam stojí dodnes. Hrál také v malém amatérském divadelním spolku v hospodě Na poště ve Vratislavově ulici na Vyšehradě.
Ošklivé oblečení
Když 4. a 5. května v Praze houstla atmosféra, Emanuel Steiner se vydal jako dobrovolník do Štefánikových kasáren v Praze na Smíchově, kde se kolem ozbrojených českých protektorátních vojáků zformovalo jedno z center odboje. 5. května kolem poledne se už oblečený do uniformy zastavil u své rodiny v bytě ve Vyšehradské ulici. Manželce a otci odhodlaně řekl, že jde bránit rozhlas, který začal vysílat jen česky.
Otec Josef Steiner se Emanuela marně snažil od bojové akce zrazovat, protože si sám pamatoval hrůzy války z doby, kdy bojoval jako legionář. Emanuel se ale nenechal odradit. Když slyšel naléhavé volání rozhlasu o pomoc, rychle se loučil se svou manželkou a dětmi. Jeho dcera Antonie si i po sedmi desetiletích pamatuje, jak tehdy čtyřletá stála ve své postýlce a brečela, že ho nechce vidět, protože „má ošklivé oblečení“. Uniformy na svém tatínkovi se bála.
Hromotluk a věchýtek
K rozhlasu Emanuel Steiner vyrazil s několika dalšími povstalci. Na Vinohradech už tou dobou vypukly prudké boje. Do budovy rozhlasu se dostali po střeše sousedního domu a odtud se pak probíjeli dolů. Domů k rodině se už Emanuel nevrátil. Po porážce a kapitulaci německé posádky v 5. května zůstal přes noc na Vinohradech a zapojil se do další obrany rozhlasu.
6. května Němci zaútočili na rozhlas stíhacími bombardéry startujícími z letiště v Ruzyni. Několikrát se netrefili a jejich bomby zabíjely civilisty v okolních ulicích a domech. V 17:40 zasáhl jeden z messerschmittů budovu rozhlasu na Schwerinově (Vinohradské) třídě. Emanuel v osudné chvíli zaujímal pozici u nejdůležitějšího místa rozhlasu – technické galerie s hlavním přepojovačem vysílání. Exploze čtvrttunové pumy prorazila několik podlaží a vyrvala kráter několik metrů od vysílacího studia. Zřítilo se mramorové schodiště ve foyer hlavního vchodu. Kusy betonu a traverzy zasypaly i Emanuela.
U vyprošťování raněných byl také režisér Miloslav Disman, který vysílal o bojích o rozhlas reportáže. Emanuela našli s rozdrceným hrudníkem a těžkými zraněními hlavy a nohy. Když ho vynášeli z trosek, Emanuel se omlouval a v žertu namítal, že se takový věchýtek jako Disman přece nebude tahat s takovou hromadou masa, jako je on. Zdravotníci dopravili Emanuela do sanity ještě živého. Dismanovi už ale řekli, že s takovými zraněními nepřežije.
Kamarádi i po smrti
7. května se vydali hledat Emanula jeho otec a bratr. Pátrali v nemocnicích v okolí rozhlasu, ale našli ho už mrtvého na shromaždišti na Olšanském hřbitově mezi dalšími padlými.
Emanuel Steiner byl nakonec pohřben na Vyšehradském hřbitově. Na zakoupení malého náhrobku se mu složili kamarádi z ulice a z divadelního spolku ve Vratislavově ulici. Na pomníček mu dali nápis „Padl v boji o rozhlas“. Dnes je na hrobě nápis Rodina Steinerova.
Tátův hlas
V roce 1946 vysílal Československý rozhlas pořad s nahrávkami účastníků Pražského povstání a vyzýval, aby se přihlásili ti, kteří některý hlas poznají. Emanuelův otec mezi nimi poznal hlas svého syna. S bratrem, manželkou a dcerami Emanuela se tehdy do rozhlasu vypravili. Josef Steiner pak pátral po osudu svého syna Emanuela celý život.
Antonie Steinerová, provdaná Štrejlová, dnes s láskou schraňuje všechny dokumenty o Emanuelovi Steinerovi a vyznamenání, která dostal in memoriam. Celou dobu touží po tom, aby si mohla poslechnout i záznam hlasu svého statečného táty. V Archivu Českého rozhlasu se ale do dnešní doby nedochoval.