Fredy Hirsch a Maud Beerová - osobnosti židovského skautingu
Minulý rok slavili čeští skauti sto let trvání své organizace. Ke skautskému hnutí v předválečném Československu patřili i Židé, kteří zejména v době německé okupace podali mnoho důkazů obětavosti a statečnosti. Ve třetí části seriálu o židovském skautingu nyní představíme dvě takové osobnosti - Fredyho Hirsche a Maud Beerovou.
Fredy Hirsch se narodil v německých Cáchách, kde vedl skautský židovský oddíl. Když v roce 1935 ve svých 19 letech emigroval do Československa, začal jako přesvědčený sionista pracovat pro hnutí „Makkabi Hacair“. Působil střídavě v Ostravě, Brně a v Praze, a to až do prosince 1941, kdy byl deportován do koncentračního tábora Terezín.
Zde byl Fredy pověřen péčí o mládež; spolu s dalšími měl na starosti stovky až tisíce dětí, kterým se snažil vylepšovat jejich situaci a vytvářet pro ně pokud možno lidské podmínky. Důsledně trval na udržování psychické i fyzické kondice svých svěřenců jako na způsobu, jak si zachovat život. Vzpomínky na tohoto mladíka, který pomáhal přežít mladším než on, si z Terezína odnesli všichni, kdo se s ním setkali.
V září 1943 byl Fredy Hirsch poslán spolu s dalšími 5000 vězni včetně 300 dětí do Osvětimi. Zde v tzv. rodinném táboře se stal vedoucím dětského bloku. Svým malým svěřencům byl půl roku oporou a rádcem, než byli spolu s ostatními českými židovskými vězni posláni do plynových komor. Krátce předtím, vědom si své bezmoci, ukončil svůj život i Fredy Hirsch.
Werner Levano, člen Fredyho skautského oddílu v Cáchách, o Fredym řekl: „To, co jsem se dozvěděl o jeho činnosti během války, mě nepřekvapuje. Tady v Cáchách, v Praze, v Terezíně, v Osvětimi – pořád ho poznávám. On byl prostě skaut…“
Jinou významnou osobností činnou v českém židovském skautingu byla Maud Michal Beerová. Narodila se v roce 1929 v Prostějově a již jako dítě patřila k sionistické organizaci „Tchelet Lavan“, což hebrejsky znamená „Modrobílí“. Po deportaci do koncentračního tábora Terezín v červenci 1942 se přidala k mládežnické organizaci „Hechaluc“ neboli „Průkopník“. Její členové pomáhali především starým lidem, pro něž byla situace v ghettu zvlášť tíživá.
Maud šťastnou shodou okolností přečkala válku – jako jedna z nemnoha členů předválečného skautského hnutí v Čechách. Jeho poválečná situace byla tristní. Například „Makkabi Hacair“ měl po válce oddíly jen na dvou místech, v obou případech s 12 až 15 dětmi. Ani činnost už nebyla v pravém slova smyslu skautská: jediným cílem, ke kterému se vše upínalo, se stal odjezd do Izraele.
Na Slovensku přece jen přežilo více židovských skautů, a tak se těžiště hnutí přesunulo tam. Maud odjela do Bratislavy a Žiliny, kde se zúčastnila přípravky na odjezd do Palestiny, poté pracovala s židovskou mládeží v Praze a v Brně, působila jako vedoucí na letních i zimních táborech pořádaných „Makkabi Hacair“. Pomohla mnoha mladým lidem vyrovnat se s traumatem války, zažehla v nich naději na nový život v Izraeli. Sem také v únoru 1949 odjela.
Ve stejné době, na přelomu 40. a 50. let, u nás židovská skautská, sionistická hnutí postupně ukončovala činnost, a to nejen kvůli zvůli komunistického režimu: většina jejich zbývajících členů již totiž přesídlila do Izraele.
