Hudba je odlesk společnosti, říká tibetský zpěvák Techung
Koncert, jaký se často nevidí, zažila tento týden Praha. Do Česka totiž zavítal tibetský folkový zpěvák Techung se svou kapelou v pestrém mezinárodním složení. Jeho spoluhráči pocházejí z Indie či Portorika a na pódiu už stáli třeba s Iggy Popem nebo Patti Smith.
Techung je ten typ člověka, kterého si všimnete i v davu lidí a ani ne tak kvůli exotickým rysům nebo snad že by byl nějak výstřední, ale vyzařuje z něj magneticky přitažlivá vnitřní síla. Jak sám říká, žije vlastně v exilu, aktuálně v Kalifornii.
Techung: „Moji rodiče jsou Tibeťané a odešli do exilu v roce 1959. Já jsem v Tibetu nikdy nebyl. Vyrostl jsem v Indii a na Západě. To jsem já. Tady Michel je Ind a Brit. On je také tak trochu v exilu.“
Na otázku, zda mu chybí domov, který vlastně nikdy nepoznal, mi Techung odpovídá:
Techung: „Je to stálý boj. I když žiju v Kalifornii, pořád je tu něco, proč se cítím nezakořeněný. Ale zároveň nemám zemi, kam bych se vrátil. Je to těžké. Nemyslím na to pořád, ale jsou okamžiky, kdy se ptám: Kam vlastně patřím? Stále si to nosím v sobě.“
Právě hudba je to, co Techunga navrací k tibetským kořenům.
Techung: „Naštěstí jsem chodil v Indii do Tibetského institutu múzických umění. Tam jsem se naučil tradiční hudbu i tanec. Tehdy, když jsem se to učil, jsem to nijak nemiloval. Ale když jsem přišel do Ameriky a byl jsem tu sám, tak se ke mně ta hudba nějak začala vracet.“
Tibetský institut múzických umění v Indii založil současný dalajláma a je to jediná oficiální instituce, kde se tibetské umění učí. Kromě toho se samozřejmě předává v rodinách a v exilových komunitách. I v nich se teď Techungova skupina snaží podporovat myšlenku kultury, hudby, identity, boje za svobodu a míru.
Techung: „Hudba, kterou děláme, je směsí folku, tradiční hudby, a děláme i World Music. My z Asie máme v kultuře hodně styčných bodů. Naše hudba i myšlení jsou podobné. Hudba je odlesk společnosti, komunity. Vy v Evropě máte orchestry, symfonii, vyhovuje to vaší mysli. Vaše mysl potřebuje tu komplikovanost. U nás je to velmi zenové…“
Techung s kapelou vycházejí z tibetské hudby, ale přidávají k ní i další prvky, aby získala novou příchuť, jak potvrzuje i perkusista a producent kapely Michel Tyabji :
Michel Tyabji: „Nový zvuk má také přilákat víc lidí. Koneckonců Tibet je malá země s malou populací. Přitáhnout pozornost více lidí je otázka přežití.“
A rozumí západní posluchači východní hudbě?
Michel Tyabji: „ Tak to nevím (směje se), ale vím, že když lidé přijdou na náš koncert, velmi si to užívají a jsou milí. Pro muzikanta je tohle sen, aby lidi poslouchali. A oni poslouchají.“
Techung: „Já mám pocit, že hudba je prostě hudba, ať je tibetská nebo česká. Když lidé otevřou svá srdce a poslouchají, je to hudba a jsme prostě spolu. Z toho mám moc dobrý pocit.“
Michel Tyabji: „Když jsme hráli tady v Roxy, stalo se něco zvláštního. Máme píseň o sebeupalování, ke kterému dodnes v Tibetu dochází. A i když většina lidí našemu jazyku nerozumí, sál při ní zaplnil zvláštní pocit. A my všichni na podiu jsme začali plakat, a někdo z publika přišel na podium a Techunga objal. Byl to zvláštní pocit. Ještě se nám to za těch 7 let, co spolu hrajeme, nestalo.“
Říká perkusista Michel a láká na nové album. To Techungovi a jeho kapele vyjde příští rok a ponese název Endless Freedom – Nekonečná svoboda.
