Itálie na prahu války: Od neutrality k zákopům a kavernám

Pochybný spojenec

Satirický obrázek na téma evropská rovnováha v roce 1914|foto:Český rozhlas

Trojspolek se rozložil vlastně už před první světovou válkou. Rakousko-Uhersko tehdy sice s Itálií například začalo spolupracovat v péči o nově vzniklou Albánii, ale záhy mezi nimi došlo ke sporům i o tuto chudou zemičku. Soupeření se týkalo obchodu, kulturních styků i politiky, přičemž Rakousko-Uhersko podporovalo nového vládce Albánie, původem německého šlechtice knížete z Weidu, a Itálie zase odbojného Essada pašu Toptaniho. Ačkoli vztahy Berlína a Vídně také měly svá chladnější období, o jejich spojenectví před válkou nebylo pochyb. Itálie se ale kvůli zájmům na Balkáně i vzhledem k historickému nepřátelství s Rakušany ze spolku rychle vytrácela. Náčelník rakouského generálního štábu Conrad von Hötzendorf k italské spolehlivosti poznamenal, že směrem k spojeneckým závazkům Říma existuje jediná jistota: že Itálie své závazky nesplní.

Neutralita a skryté velmocenské touhy

Italští vojáci na bicyklech|foto:Public domain, autor neznámý, zdroj: naskenováno uživatelem Albertomos

Jelikož bylo Rakousko i Německé císařství s Italským postojem obeznámeno, nepovažovali ani za nutné dávat Římu najevo své plány vzhledem k válce. A tak se Italové o ultimátu Srbsku dozvěděli ve stejné chvíli, kdy je četli v Bělehradě. Itálie pak 2. srpna 1914 vyhlásila neutralitu a začala se poohlížet po někom, kdo by její balkánské územní požadavky, dříve slibované Rakušany, mohl realizovat spíše. Nutno říci, že italské pomýšlení na Tyrolsko s Innsbruckem, Istrii, Tridentsko, většinu Dalmácie, kontrolu Albánie, některé řecké ostrovy a dokonce část Malé Asie bylo poněkud přes míru. Dosavadní spojenec Rakousko-Uhersko tyto kompenzace Itálii nyní udělit odmítalo, a tak se Řím obrátil na někoho jiného.

Londýnské slibování

Italové věděli, že budou dohodovým mocnostem žádanými spojenci, ale nějakou dobu ještě byli ochotni jednat i s emisary z tábora dosud nezrušeného Trojspolku. Když však Britové, Francouzi a Rusové přihodili i příslib bohaté půjčky, bylo rozhodnuto. Italští diplomaté se se svými dohodovými protějšky sešli v Londýně v dubnu roku 1915. Nutno říci, že nálady italského obyvatelstva byly již dlouhou dobu nakloněné proti Rakousku i Německu a vzhledem k tomu, že v tajné dohodě bylo tehdy Itálii slíbeno vše, o co žádala, byla nová fronta na světě.

Do boje!

Řím nejprve 3. května 1915 vypověděl trojspolkovou smlouvu. A jelikož se při podpisu londýnské dohody Italové zavázali vstoupit do války do měsíce, dne 23. května 1915 vyhlásil italský ministerský předseda Antonio Salandra válku Rakousko-Uhersku. Druhý bývalý spojenec – Německo – obdrželo vyhlášení války až o více jak rok později, konkrétně 28. srpna 1916. „Zrada, jakou historie nezná, byla spáchána italským královstvím na obou spojencích!“, napsal tehdy rakouský císař František Josef I. v oficiální reakci na vyhlášení války.

Jednotka italských alpinistů, 1. světová válka|foto:Public domain, Zdroj: Bibliothèque nationale de France, Agence Rol. Agence photographique

Na světě je nová fronta

Italové doufali v uskutečnění svého snu o ovládnutí obou břehů Jaderského moře. Do útoku jejich vojáci vyrazili již koncem května, ale ačkoli je nečekal početný nepřítel, v okolí řeky Soči nijak nepostoupili. Na mapě Evropy se v průběhu roku ustálila nová fronta polykající následující tři roky statisíce mrtvých, z nichž mnozí budou mimochodem pocházet i z území Čech a Moravy. Splnění ambic mladé jihoevropské velmoci však zůstávalo v nedohlednu…