Kolo Macíkova liazu váží 150 kilogramů
Martin Macík se svojí liazkou sahá na svůj největší úspěch v rallye Dakar. Po včerejší osmé etapě si stále drží čtvrté místo se ztrátou hodiny a čtvrt na třetího Nizozemce Van Vlieta, a to i přestože měl na trati defekt a ještě ho zlobila převodovka. Můžeme však říct, že jeho žlutočerná liazka na tom není po ujetí více než pěti tisíc kilometrů vůbec špatně.
Reportérovi Janu Říhovi však Martin Macík nejdřív nabídl ohlédnutí za včerejší etapou.
"Etapa se povedla tím, že jsme dojeli, ovšem celkově nebyla úspěšná, protože nás zlobí technika. Nejdou řadit poloviční rychlostní stupně, tedy vyšší řada stupňů, ovšem na příčinu jsme zatím nepřišli. Prakticky celou rychlostní zkoušku jsme jeli maximální rychlostí 125 km/h a zhruba na deseti úsecích, které v součtu měřily kolem sta kilometrů, jsme hodně ztratili. V tomto směru se mi tedy etapa příliš nelíbila."
"Okolo 60. kilometru jsme navíc měli defekt, ale pneumatiku jsme naštěstí jen nařízli, takže jsme za pomoci automatického dofukování dojeli až do cíle. To bylo velké štěstí."
Vysvětlete, jak automatické dofukování kol funguje. Jak je možné, že jste i s defektem dojeli až do cíle?
"Přes náboje kol je prohnaný vzduch přes dvoje gufera (hřídelové těsnění), čímž je tlačen do pneumatik. Buď je možnost vzduch prostřednictvím gufer upustit, nebo naopak za pomoci 4milimetrové hadičky dofouknout. Kapacita vzduchu je omezená a pokud se stane větší defekt, musí se vyměnit pneumatika."
Většina závodníků si na letošním Dakaru stěžuje na všudypřítomný jemný písek "fesh-fesh". Byl i v poslední osmé etapě?
"Jemný písek je součástí Atacamy, možná i celé Jižní Ameriky, protože je to všude stejné. Poslední etapa byla alespoň trochu zelená, občas se objevila i nějaká rostlina, ale předtím vůbec. V etapě se minimálně dvě třetiny jedou v náročném kamenitém terénu, ve kterém se neustále obávám defektu. Výměna kola pro nás znamená 20minutovou ztrátu, protože musíme sundat a opět nasadit celé kolo. Máme hliníkový disk, který váží 150 kilogramů a musíme ho dostat nahoru na střechu. V poušti se nesmí nic nechávat."
Na vaší liazku se chodí dívat spousta lidí. Přece jen vám patří průběžné čtvrté místo. Co nám můžete říct k její kondici?
"Myslím si, že bych ji neměl hodnotit. Nechci to zakřiknout. V tuto chvíli funguje stejně jako na začátku Dakaru, samozřejmě jsou na ní nějaké drobné závady, které musejí mechanici opravit - například každý den opravujeme brzdy a kontrolujeme a dolíváme stav oleje. Ovšem dnes je hlavním úkolem opravit převodovku, protože bez polovičních kvaltů se nedá jet," odpovídá Martin Macík a vzápětí pokračuje:
"Tlumiče i nápravy jsou v pořádku a motor také běží bez problémů. Máme trochu problém s chlazením, protože v Atacamě je 45 °C a ve vyšších nadmořských výškách kolem 3000 m n. m. je teplota vody v chladiči okolo 106 až 110 °C, což není pro motor dobré. V podobných pasážích proto netlačíme na pilu."
