Lektorka Božena Trejtnarová: Povědomí o multikulturní výchově není dostatečné
To, jak se našim dětem věnujeme, jak jim odpovídáme na zvídavé otázky a trpělivě je provázíme dětstvím, se nám vrátí. O zkušenostech nejen s multikulturní výchovou vypráví lektorka Božena Trejtnarová:
„Pakliže romské děti nastoupí včas do předškolní výchovy, tak já vždycky říkám, že děti od 3 do 6 let jsou tzv. houby. Ony dokáží v tomto věku nejlépe nasávat. A čím víc toho nasají, tím mají lehčí vstup a start na základní školu, do prvních tříd.“
Božena Trejtnarová učí 21 let převážně romské děti.
„Já sama jsem romskou učitelkou, jsem sociální pedagog. Apeluji na to – a v našem měst Broumov se to daří – že děti od tří let máme mít všichni zařazeny do předškolního vzdělávacího procesu. Romové v našem městě nemuseli čekat na novelu zákona, ve které ministerstvo vyhlásilo povinnou školní docházku v posledním předškolním roce dítěte. Jejich děti v naší lokalitě nastupují už od tří let.“
Paní Trejtnarová působí jako lektorka a pořádá semináře o multikultuře po celé republice. Přednáší hlavně pedagogům, kteří netuší, že před nimi stojí Romka.
„Umím romsky, proto svoje semináře začínám uvítáním v romštině. Používám to po celou dobu, co lektoruju a vždycky čekám na reakce. Většinou to je: „Jsem správně? Jsme na správném semináři?“ A já na to odpovídám: „Jste! Jen jsem vás chtěla uvést do toho, jak se cítí romské dítě, nebo dítě z jiného etnika, když přijde do neznámého prostředí a slyší něco, co mu není srozumitelné, nezná to, je mu to cizí. Vy jste dospělí lidé, vy víte, že se za chvilku něco změní. Nebo se zeptáte. Vy jste dospělí lidé a uběhlá minuta se mnou vám byla hrozně nepříjemná. Nebo aspoň jsem viděla vaše reakce, jak po sobě pokukujete, co to má znamenat.“
Romové? Pedagogové často sami neví, jak téma uchopit
Kde tedy dlouholetá kantorka vidí hlavní problém?
„Ukažte mi, když se někdo dostane na pedagogickou fakultu, kde je rozsáhlý předmět multikulturní výchova? Já jsem absolventem vysoké školy a nechci je všechny paušalizovat, ovšem na té konkrétní škole, kde jsem studovala, tak multikulturní výchova byla jednohodinový blok. Což je málo.“
Lektorku trápí, že někteří pedagogové nemají informace týkající se Romů.
„Nemají pojem o Muzeu romské kultury. Tedy jak my tady můžeme mluvit o multikultuře, když toto ti pedagogové nevědí. Myslím si, že chyba je už ve vzdělávacím procesu. Už když jsou studenti na středních školách, ať už je to pedagogická škola klasická střední, nebo vysoká. Co se dozvíte o Romech? Když jsem psala svou bakalářskou práci, našla jsem si dětskou encyklopedii, kde byl Rom – Cikán ukázán dětem jako člověk, který má kučeravé vlasy, bílé zuby, rád tancuje, ale nechodí do práce. A pod textem bylo dopsáno, že „do práce nechodí i někteří bílí lidi“. Jestliže se tedy dítěti v předškolním věku dostane tato encyklopedie, ne kniha, ale encyklopedie do ruky a v ní je Rom vylíčen takto, tak mi řekněte, kde ta chyba je? Vidím chybu nejen ve vzdělávacím procesu, ale i v médiích. Máme tolik úžasných romských vysokoškolských studentů, ale společnost jim neumožňuje po studiích říct ‚já jsem Rom‘. Tedy on bude čímkoliv, jenom ne Romem. A tady je něco špatně.“
