Letošní Fórum 2000
Už po jedenácté se konala na pražském Žofíně konference Fórum 2000. Jako obyčejně se zde sešly různé osobnosti politického, společenského, podnikatelského i náboženského světa, aby diskutovaly o naléhavých problémech současnosti. My jsme se pochopitelně zaměřili především na debaty, jež se týkaly dialogu různých náboženství. Víc se dozvíte z příspěvku, který připravili Jana Šustová a Daniel Raus.
Jedenáctá pražská konference Fórum 2000 si vytyčila jako hlavní téma otázku svobody a odpovědnosti. Potřeba jednoho i druhého se týká samozřejmě nejenom politiky, diplomacie nebo podnikání, ale také náboženství. A - jak to konstatovala na Fóru přijatá Druhá pražská deklarace - v současnosti už nestačí jenom analyzovat problém a mluvit o naději, vzájemný dialog se totiž stal povinností.
V několika debatách a panelech se sešla řada výrazných osobností z nábožensky různých prostředí. Jednou z nich byl nepochybně prezident Newyorské Carnegi Corporation Vartan Gregorian. Ten upozornil, že různé proklamace ještě nejsou zárukou úspěchu. Ilustroval to někdejší sovětskou ústavou, jež sice dovolovala jednotlivým republikám vystoupit ze společného svazku, ale bylo to proti zákonu, neboť všichni se museli držet sovětských principů. Podobně je dnes na mnoha místech například zakázané změnit náboženství. Vartan Gregorian si všiml i lidí, kteří jsou přesvědčeni o brzkém konci světa:
"Existují lidé, kteří jsou přesvědčeni o brzkém konci světa, prý nemá smysl si dělat těžkou hlavu s ekologií a čímkoliv, protože se chystá apokalypsa. Měla přijít v roce 2000, předtím v roce 1000, teď to má být 2020. Já jim říkám, odkažte hned svoje jmění Václavu Havlovi nebo newyorské knihovně, abychom ho mohli zdědit, pokud by konec světa nepřišel. Zatím to ale nikdo neudělal."
Dalším zajímavým účastníkem byl James Zogby, prezident organizace Arab American Institute. Je to věřící arabský křesťan, který obhajuje muslimy a prohlašuje, že "náboženství je nástrojem míru i války", proto je potřeba soustředit se na jeho mírový potenciál. Využívání a zneužívání náboženství není historicky nic nového. Ve jménu Boha bylo asi zabito víc lidí, než kolik jich bylo spaseno. Co je tedy unikátního na době, v níž právě žijeme?
"Jsou to změny, ke kterým dochází, a dochází k nim velmi rychle. Například pád komunismu a ohromné množství otázek, jež s tím souvisí, ohromné změny technologií a globalizace komunikací - známe se navzájem víc než předtím, můžeme lehce cestovat, stěhovat se. Výsledkem je to, že žijeme uprostřed obrovských změn, se kterými jde nejistota a ztráta pocitu bezpečí."
Mnozí účastníci řešili klíčovou otázku: jak překlenout propast mezi náboženskými komunitami a jak přimět příslušníky jednotlivých náboženství ke spolupráci, jež by měla zabránit vzájemným bojům. Vesměs se shodovali v tom, co vyjádřil Azhar Hussain, že náboženství by se mělo stát součástí řešení, nikoliv součástí problému. Zdůraznil, že náboženství je často využito politickými silami, a to dělá také Usáma bin Ládin nebo Taliban. Příkladem je podle něj i nedávná balkánská válka nebo války v Afghánistánu.
"Náboženství často využívá mocenská politika, jež ho použije jako znak identity nebo jako mobilizující sílu nacionalistických nebo etnických vášní."
Klíčovou záležitostí ve válce proti terorismu je tedy podle Azhara Hussaina pozitivní budování muslimské identity, kterou teroristé zneužívají.
Dalším diskutujícím byl Šlomo Avineri, o kterém moderátorka Doris Donnellyová prohlásila, že má dar vytvářet přátelství přes hranice náboženství. Je to židovský vědec z Izraele, který prohlašuje, že je sekulárním člověkem, pro kterého je kostel, mešita či synagoga místem architektury a kultury. Zdůraznil ale, že historie byla špatně pochopena, když se předpokládalo, že náboženství je v konečném důsledku soukromou záležitostí
"Myslím si, že byl historicky přehlížen fakt, že stát a náboženství, politika a náboženství nemohou být jednoduše rozděleny na soukromé a veřejné, protože náboženství a stát soutěží o vliv na veřejnosti. Nelze zjednodušeně tvrdit, že náboženství patří do soukromí."
Příkladem může být debata o umělém přerušení těhotenství. Šlomo Avineri zastává sice sekulární názor, ale uznává, že pokud je někdo přesvědčen o tom, že potrat je vraždou, pak nelze považovat jeho postoj za soukromý. Nikdo nemůže požadovat, aby taková záležitost zůstala za dveřmi veřejné sféry. Kdo chce odklidit náboženství do soukromí, jednoduše ignoruje historický vývoj, který ukazuje, že to není možné. Jako sekulárnímu člověku se to tedy Avinerimu neříká lehko, ale je to nesporný fakt. Náboženství není třeba idealizovat ani démonizovat. A co se týče islámu, Šlomo Avineri prohlásil, že ho hluboce uráží, když někdo tvrdí, že islám a demokracie se vylučují. Před 150 lety by to v Evropě tvrdili liberálové o křesťanech, ale křesťanští demokraté jsou dnes rozhodnými zastánci demokracie. Chceme-li posuzovat islám, nemůžeme hledět na nějaký jednotlivý text, ale na potenciál zemí, v nichž toto náboženství převládá.
"Názor, že jsme uprostřed střetu civilizací, je historicky mylný. Střet není mezi křesťanstvím a islámem. Je to jistý druh zápasu uvnitř islámu, což připomíná války v křesťanské Evropě v 17. století, v dobách osvícenství atd."
Americký profesor z Oregonu Aaron Wolf konstatoval, že konflikty neprobíhají racionálně, což pro nás může být překvapení, protože jsme v jistém smyslu oběti osvícenství, jež se snažilo redukovat lidské chování na rozumovou stránku. Poznamenal i to, že mezi bohatstvím a pocitem štěstí není žádná souvislost. Bhútánský král přišel dokonce s termínem "hrubého domácího štěstí", místo hrubého domácího produktu. Západní společnost se ale soustřeďuje na ekonomický růst, ale ne na štěstí, soustřeďuje se na spravedlnost, ale ne na milost. Lidé se proto potřebují naučit jednat nikoliv tak, aby byl vždy vítěz a poražený, ale aby se dokázali vzájemně dohodnout. Zakončil tedy slovy Talmudu:
"Existuje legenda v Talmudu, která říká, že když kráčí člověk po ulici, provází ho andělé, kteří provolávají: pojďte oslavovat, přichází obraz Boha."
