Romské děti se ve škole o svých kořenech většinou nic nedozví, jsou odkázané na osvícené učitele

Jak jsou na tom děti, romské i české, se znalostmi obecně nejen o Letech, ale třeba o romských dějinách?

Romské děti ve školce|foto:Osobní archiv Markéty Klečkové

„Romské dějiny se ve školách vůbec neprobírají, takže nevědí vůbec nic. Lidé, kteří dneska učí dějepis, se o tom sami na školách neučili. Takže jde vlastně jenom o jejich osobní iniciativu, že si o tom něco načtou, nebo si nás pozvou,“ popisuje Jana Kokyová, předsedkyně Výboru pro odškodnění romského holocaustu, situaci na českých školách. Na vlastní kůži se s ní seznamuje prostřednictvím pořádání přednáškových bloků. 

„Program je spojený. Lektorka vypráví historii na základě fotografií. A součást edukce je pak i beseda se mnou jako s potomkem. Já vyprávím příběh své rodiny, své babičky, která byla v koncentračním táboře internovaná. A pak se děti mají možnost na cokoli zeptat. Program se pak kolikrát stočí i k věcem dnešní doby.“ 

Jako efektivnější alternativu vzdělávání ovšem vidí spíše vznik specializované instituce. Tou by mohla být například dostavba Centra Romů a Sintů v Praze. 

Čtěte také

Pražské Centrum Romů a Sintů bude mít hlavně vzdělávací funkci. První návštěvníky přivítá v roce 2024

„Pobočka, kde by majorita - lidé z Prahy, cizinci, atd. - mohli vidět historii Romů, jejich tradice, místo, kde by se setkávali lidé, probíhaly debaty, třeba i na vyhrocená témata. Aby tam probíhal i výzkum, pořádaly se výstavy a tak. Abychom prostě dali prostor lidem, kteří nás budou chtít víc poznat. Třeba by to pomohlo k tomu, že by přestali mít předsudky.

Absenci romských dějin a témat ve výuce se věnuje také ředitelka Muzea romské kultury v Brně Jana Horváthová.

„Ono i to naše volání po integraci Romů souvisí s tím, jaké vytváříme podmínky, aby se u nás Romové cítili dobře, aby nebyli frustrovaní. Aby už malí žáci, kteří přicházejí do první třídy, měli pocit, že jejich kultura je braná na vědomí. A ne že se učí jenom o postavách české historie a o své kultuře, o Romech, kterých je u nás čtvrt milionu, se nedozvídají nic.“ 

Navrhované alternativy zatím považuje za nedostatečné. 

Jana Horváthová z Muzea romské kultury|foto:Hana Trojánková Biriczová, Český rozhlas

„Jsme v kontaktu s Národním pedagogickým institutem, který má připravovat nové vzdělávací programy. Třeba nám představí program, který mluví o různorodosti a jsou přesvědčeni, že by do toho učitelé mohli zařazovat témata i o Romech. Ale já jsem velmi skeptická, protože to udělají jen pedagogové, kteří už o tématu něco vědí. To jsou ti, kteří přijdou k nám do muzea a zajímají se o to. Ale většina těch, kteří jsou v zajetí stereotypů o takzvaných cikánech si raději při tématu různorodosti vybere vietnamskou menšinu nebo Afroameričany, a o to právě jde."

Romské děti jsou navíc často znevýhodněné sociálním prostředím. Roli, kterou většinou mohou zastávat čeští rodiče, by podle Horváthové mohl zastávat pedagogický asistent. Dítěti by pomáhal a řešil by s ním různá témata.

„Jakou má situaci doma, jaké obtíže řeší jeho rodiče, že nemohou žákovi pomoct s přípravou úkolů. Já mám sama tři dcery, nejmladší je dvanáct, a z vlastní zkušenosti musím říct, že stále platí, že pokud by člověk dítěti nepomáhal s přípravou do školy, tak prostě pohoří, ať je inteligentní jak chce."