Michal Čonka o Svazu Cikánů-Romů: Šel jsem do toho upřímně, dal jsem do toho všechno

“Tenkrát Svaz Romů, to byl Buťiker na Slovensku a tady jsme měli Svaz Cikánů-Romů a Nevodrom. Ten Nevodrom v roce sedumdesát, to udělali Holomkovci. Mirek byl předseda Svazu, potom podplukovník Tomáš... Ten Mirek měl vysokou ruskou politickou školu a ústřední výbor strany mu dal na vybranou, že buď půjde do služeb ústředního výboru, a bude dělat šéfa ideologické komise, a nebo se dá na řešení romské otázky. A on si vybral tu romskou, že založí Svaz Romů.”

Nově vznikající organizace nebyla financována státem. Její členové si na její provoz měli vydělávat. A jak říká pan Čonka: “... tenkrát to nebylo jako dneska, soukromnictví, ale přes ten Svaz Romů se založil Nevodrom, takže jsme mohli zaměstnávat lidi, ale museli jsme mít práci.”

Pan Čonka se proto vydal na setkání s romskými intelektuály:

“Já ani nevěděl, kdo to je Holomek, poprvé jsem slyšel. A já jsem říkal: „Panebože, oni tak hezky mluví romanes, vždyť já už polovičku jsem zapomněl, a i ten Mirek a i ten prokurátor... A to mě jaksi potěšilo, že Roma, tak vzdělaný, a teď hledaj lidi, spolupracovníky, tak oni mě naverbovali do toho.”

Michal Čonka dostal funkci a v Ostravě založil Nevodrom. Fungovali a pomáhali po celé Ostravě. A začali být “trnem v oku”:

“Fungovalo to dobře. Na závěr vám řeknu, my jsme dosáhli obrovských úspěchů tenkrát, ale právě proto, že jsme dosáhli, aby byla školní docházka, přidělování bytů... Roma, takoví ty primitivní co byli, co nechodili do školy nebo do práce – všechno jsme řešili. A hodně, to jsme jezdili po celém kraji. My jsme byli krajský výbor.”

“Město, dostali jsme hlášku, dostalo tenkrát půl milionu, to byly obrovské peníze, právě na romskou otázku. Měli konkrétní úkoly, na co mají být peníze použité. No tak my jsme to tam šli řešit. Povídáme: „Tak se podívejte, ty rodiny, to jsme tam obešli, jak žijí. Děcka, nemají topení, nemají tam vodu... Jak můžou chodit do školy? (To byly byty čtvrté kategorie.) A vy na to máte peníze!“ „Podívejte se, my jsme postavili parky, chodníky a to slouží všem.“ Povídám, „to je krásná výmluva, ale tam to v té kolonce stojí, na co ty peníze mají být použité, takže vy jste to porušili, přátelé. Teď jsou dvě možnosti, udělejte to, jak chcete a splňte tu druhou kolonku, tady to máte černé na bílém (my jsme to měli, ty směrnice), a nebo to budeme řešit jinde.“ Ale udělali to. Dali jim i byty s koupelkama a tak dále.”

Michal Čonka|foto: ROMEA, o. s., Paměť Romů

Pak nastala doba, která nepřála občanským organizacím a to především těm s národnostními požadavky. To bylo v době normalizace nežádoucí:

“Najednou rozhodnutí ústředního výboru strany – pozvali nás do Prahy, že z rozhodnutí UV KSČ zruší Svaz Cikánů-Romů. Nahrávali všechno. Dali nám doslova nůž na krk. Buď to rozpustíme (protože ve stanovách jsme to měli) dobrovolně, a nebo z úřední moci to udělají.”

“A já jsem tenkrát jediný vystoupil a povídám: „Soudružky a soudruzi, vyčetli jste nám chyby, kterých jsme se dopustili při zákládání Svazu Romů. Souhlasím, dopustili jsme se z neznalosti určitých chyb, ale to ještě není důvod, že by se, kvůli těm chybám, musel rozpustit Svaz Romů. Ale otočme list, v osmačtyřicátém roce převzala strana moc ve státě a za dva roky (a to jsem říkal v množným čísle) jsme posílali nejlepší syny a dcery na šibenice. Tak kdo se dopustil větších chyb? My Romové, a nebo vy? Já jsem do toho šel upřímně, pracoval jsem, dal jsem do toho všechno, na vlastní náklady jsme to rozjížděli. A vy nám to chcete zrušit, protože jsme dokázali kus dobré práce.“ Jen tak tak, že mě tenkrát za to nezavřeli.”

Svaz Cikánů-Romů pořádal pro romské občany sportovní utkání, besedy a rozvíjela se činnost romských souborů. V roce 1973 byly organizace rozpuštěna.