Milan Gunár: Filmy nemůžete točit jen kvůli penězům, musí vás to bavit

Pane Gunáre, vy pocházíte z Karlína. Jak jste se dostal k filmu?

„Působil jsem v souboru Khamoro. S tou jsme zkoušeli na Praze 7, na Rokosce, kde zkoušela i skupina UNO. Jednou se přišel podívat pan Dušan Klein, potřeboval si vybrat lidi do filmu Kdo se bojí, utíká. To byla moje první zkušenost s filmem ještě před vojnou.

Pak se natáčel Radikální řez, opět s Dušanem Kleinem. No a po revoluci už to šlo ráz na ráz.”

Hrál jste i ve filmu Nahota na prodej. Jakou postavu?

„Klasicky cigána, který se jmenoval Elvis. To bylo hodně náročný natáčení, protože jsme dva nebo tři měsíce museli chodit k Tomsovi do tělocvičny, kde se zkoušely veškeré akční scény s jeho kaskadéry.”

Další příležitost jste dostal v několika seriálech a filmech v dnešní době. Který film byl pro vás tak zajímavý, že jste nabídku vzal hned na první dobrou?

„Určitě v 90. letech Černí baroni. To jsem vůbec neváhal a šel jsem do toho hrozně rád. Potkal jsem se s výjimečnými lidmi, pravými celebritami a bylo to úžasné natáčení.”

Máte nějaký herecký kurz?

„Ne. Prostě mě to bavilo a co si budeme nalhávat, byly za to peníze. I když jen kvůli nim do toho jít nesmíte. To tam pak můžete zůstat stát a nedostat ze sebe ani hlásku.”

Jak získáváte role? Jste registrovaný v nějaké umělecké agentuře?

„Jsem v agentuře Mirky Hýskové. Jakmile se něco objeví, nabízí moje fotky a filmy, ve kterých jsem hrál produkčním. Pokud se rozhodnou mě vzít, paní Hýsková mi zavolá, já zajdu na focení, aby měli moji aktuální fotku, vyzpovídají mě, jestli bych si to chtěl zahrát a za kolik.”

Kdybyste měl zavzpomínat na natáčení, které vás nejvíc potěšilo nebo kde jste se hodně zasmál - ze kterého filmu by to bylo?

„Určitě Černí baroni, tam jsme se nasmáli moc, nejenom při natáčení, ale i o pauzách. No a pak to je scénka z dalšího klasického českého filmu Tankový prapor, ve které jsme všichni ve vězení a paní Babinčáková, když jde na toaletu, zavelí “k poctě zbraň“…“