Možné dopady politického bezvládí
Hospodářské noviny položily Zdeňku Bakalovi, zakladateli společnosti Patria Finance a našemu přednímu investorovi, tuto otázku: Je pro vás jako byznysmena problém, že je teď v Česku takové bezvládí? - A tázaný odpověděl: Vůbec. Český byznys si vybudoval imunitu vůči té neustálé politické nejasnosti a není to pro nás žádná překážka. A všimněte si, že stejně to vidí i zahraniční investoři (konec citátu). - Co na to říci?
Tento komentář byl webeditorem původně doplněn o ilustrativní obrázek, který však obsahoval reklamní sdělení, a proto byl odstraněn.
Dojem z té odpovědi je dvojznačný. Na jedné straně lze jistě uvítat, že tak významná oblast života společnosti, jakou je podnikání, se nenechá infikovat zmatkem na politické scéně. Za předpokladu ovšem, že v ní panují rozumné, korektní poměry. Asi se v nás ozve přání, aby tomu bylo v jiných oblastech lidské praxe stejně. Tady ale začíná nejistota. O kterých dalších sektorech či segmentech společenského provozu lze říci, že jsou na politickém rozhodování relativně nezávislé, a tedy obdobně imunní vůči rozmarům politického počasí?
Možná, že by se nějaké našly. Pak se ovšem nevyhneme otázce, k čemu je nám vlastně ten propletenec institucí a institutů jako vláda, sněmovna, politické strany, volby. Řekl bych, že je to nebezpečná otázka. A nebezpečná je i situace, která k ní vede, protože zpochybňuje smysl parlamentní demokracie vůbec.
Ten jevištní kus, který se hraje na naší politické scéně už řadu měsíců, nedělá dobrý dojem. Je to urputný stupňující se boj mezi dvěma uskupeními, upomínající stylem na frašku. Obě party - klidně jim tak říkejme - mají střídavě vrch. Obsahem právě probíhajícího jednání jsou nezcela podložená obvinění, odvolávání náměstků, přičemž se předáci obou stran častují psychiatrickými diagnózami. Přitom víme, že za pár dní se začne hrát další jednání, v němž se mohou změnit osoby i obsazení a jehož dramaturgii nelze předvídat. - Jak asi bude na takovou situaci reagovat řadový občan? Já to nevím, jen tuším, že ji přestane brát vážně.
Dobrá, ptejme se dál. Jak se asi bude chovat společnost, která je sice uspořádána jako stát, ale jejíž příslušníci se nemohou identifikovat s chováním jeho politických elit? Nejspíš si začnou hledět svého. Tak jako byznysmeni pana Bakaly. Ale obdobných zájmových skupin je mnohem víc. Lze si vůbec představit tu pluralitu zájmů i tu autonomii každého z nich? - Nu, nějakou představu bychom mít mohli. K hromadnému politickému zlhostejnění u nás došlo po nástupu tzv. normalizačního kurzu v roce 1969. Byl to start masového útěku do soukromí. Tehdy se začaly tvořit na výpadovkách nekonečné kolony aut, směřující k venkovským chalupám, rozkvetlo veksláctví, melouchářtství, šedá ekonomika, ale i korupce.
Okolnosti jsou dnes samozřejmě jiné. Tehdy to byl zásah zvenčí, který surově devastoval vnitropolitické dění. Tentokrát je to ztráta občanské orientace, která se v průběhu několika měsíců vůčihledně prohlubuje. Reakce může být obdobná, protože jsme si jí už jednou prošli a máme ji jaksi v kolektivní paměti. Je jí únik do soukromí, potažmo prohloubení atomizace společnosti, dosud nescelené. Obávám se, že si to naši politici, kteří jsou se svými vizemi a dovednostmi v koncích, neuvědomují.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
