Co je dovoleno pánovi, není dovoleno kmánovi
Co je dovoleno pánovi, není dovoleno kmánovi, říká stará zkušenost lidí, kteří se na pány dívali zdola. Oni mohou a my ne a bylo to tak vždycky.
Jsou tu i další varianty. Za starého Říma zase říkali: Co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi. Jen na upřesněnou, Jove je bůh Jupiter, král bohů a vládce hromu. Takové bytosti se pochopitelně nikdo neodváží nic včítat, je-li mu vlastní život milý.
Naznačuje se tu jakési dvojí měřítko. Co je dovoleno jedné skupině nebo jedinci, není dovoleno druhým. Někdy se uvádí, že se jedná o morálku vítěze, který trestá poražené, zatímco stejné činy vlastních lidí potrestány nejsou.
Morálka vítěze je něco, co bylo i znakem dvacátého století. Například v Norimberském procesu byli souzeni nacističtí váleční zločinci, přičemž vítězná mocnost, sovětský svaz, byla pachatelem těch samých zločinů, především její představitel Josif Stalin. Ten by mohl sedět vedle Göringa na lavici obžalovaných, protože měl za dobu své vlády už v tehdejší době za sebou také miliony mrtvých, mučených a okradených. Jenomže on byl vítěz a familiárně se mu přezdívalo strýček Joe, a pokud šlo o totalitní zvěrstva, dívali se všichni raději chvíli stranou.
Stejně tak i dnes mohou různí tyrani svých národů hovořit z tribuny OSN o lidských právech, aniž by byli okamžitě zatčeni a souzeni.
Tyto velké dějiny mají obdobu i v běžném životě. Všichni musí chodit včas do práce, kromě šéfa. Není už nikdo, kdo by ho potrestal, zvláště ne tehdy, když mu podnik patří. Slavný herec nebo rocker mohou skočit nazí do kašny a jejich pověst to nijak zvlášť nepoškodí, protože se u nich výstřednost očekává. Vůdce sekty, který hlásá oproštěnost od tužeb a lpění na pozemských věcech, může současně jezdit Rolls Roycem a jeho věřící jsou přesvědčeni, že guru na majetku nelpí a že to zřejmě potřebuje pro své zdraví. Politik by neměl lhát, ale pokud lže ještě v přijatelné míře, lidé jen pokrčí ramenou a konstatují, že prostě politik někdy lže, stejně jako deratizátor hubí hlodavce.
Řečeno bez historické omáčky, svého cíle dosáhne ten, kdo má sílu. Sílu peněz, postavení nebo vyzařování charismatu.
Historie nám ale ukazuje, že se toho nesmí bohům dovolovat příliš, protože oni pak budou stále více božští a my budeme stále více voly.