Zamyšlení Leo Pavláta: Vyznání hříchů vede na Jom kipur k pokání

Dnem smíření vrcholí deset dnů, které jsou od počátku nového židovského roku zasvěceny pokání. Tuto ideu pak během bohoslužby nejúplněji vyjadřuje modlitba Viduj neboli Vyznání hříchů. Během Jom kipuru, postního dne bez jídla a vody, se v různých částech bohoslužby opakuje desetkrát, a tak je jen zvýrazněn její význam: člověku má pomoci nahlédnout jeho pochybení, posílit ho v odhodlání být lepším.

Viduj je modlitba velice stará a svou symbolikou odkazuje k době, kdy v Jeruzalémě stával chrám. Desetinásobné vyznání hříchů přímo souvisí s chrámovým obřadem popsaným v Bibli, při němž velekněz vyznával hříchy jménem společenství a přitom desetkrát provolal jinak nevyslovitelné Boží jméno. Po zničení chrámu pak tvůrci Talmudu zformulovali a jejich následníci dopracovali nový text vyznání, aby jej každý člen společenství mohl pronášet samostatně.

I podoba tohoto textu má přitom biblický základ. „Spáchají-li muž nebo žena některý z lidských hříchů /…./ a ta duše se cítí vinna, vyznají spáchaný hřích,“ praví se ve Čtvrté knize Mojžíšově. Tato obecná výzva se během staletí dočkala četných komentářů. „Prvním krokem k ´pokání´, který je nejdůležitější, ale současně nejobtížnější, je ´vyznání´ či spíše ´sebepřiznání´, že člověk hřešil,“ napsal rabín Samson Rafael Hirsch, v 19. století v Německu vůdčí představitel takzvané nové ortodoxie. „Bůh od nás nepotřebuje naše doznání či přiznání, neboť nás dokonale zná. To my sami sobě musíme přiznat, že jsme jednali špatně, protože bez takového sebepřiznání se nemůžeme zlepšit. Učinit tak, je však těžké. Každý z nás má svého malého obhájce, který je v každém okamžiku připraven popřít, že jsme se dopustili čehokoliv špatného, či přinejmenším výmluvami zmírnit a zastřít naše přestoupení. Proto první nejdůležitější, zcela nezbytnou částí vyznání jsou slova určená nám samým: ´Ale my jsme zhřešili´.“

Právě těmito slovy končí úvod k modlitbě, která pak pokračuje výčtem 43 jmenovitých možných hříchů, aniž by se kajícník zříkal těch, kterých si vědom není; neboť, jak modlitba Viduj také uvádí, „nejsou-li nám hříchy zjevné, před Boží tváří zjevné a známé jsou“.

Modlitba Viduj více než kterékoliv jiná předpokládá naprostou upřímnost a pokoru toho, kdo ji pronáší. „Bože můj, jsem před tvou tváří jako nádoba plná hanby a ostudy, tak kéž by bylo tvým přáním, abych už nehřešil a aby to, čím jsem před tebou zhřešil, bylo smazáno tvým nevýslovným soucitem,“ praví se v jejím závěru. Modlitba Viduj tak není jen „textem“; obrací se k pravosti v člověku.

Celý pořad Šalom alejchem si kdykoli poslechněte v našem audioarchivu.