Najíždění na druhého může být i pokus o vraždu
V současné době se stále častěji setkáváme s tím, že se jeden řidič snaží druhého vychovávat. Ve chvíli, kdy se mu nelíbí, jak někdo jiný řídí, začne na něj blikat nebo dokonce najíždět či prudce brzdit. Takových situací můžeme na našich silnicích vidět dnes a denně více než dost. Ale proč? Je to snad nedostatečná hrozba trestu? Vždyť řada lidí by také kradla, stejně jako zloděj, kdyby za to nehrozilo vězení. Ovšem je to s trestem za agresivitu za volantem u nás opravdu tak špatné? Na jednu stranu ano.
Najíždění na jiné auto, prudké brzdění nebo jakékoliv nebezpečné manévry jsou bez diskuse jednáním, které nemá na silnici co dělat. Paradoxně ale na agresivní jednání zákon o silničním provozu jako takový nepamatuje. O agresivitě v něm totiž nenajdeme ani zmínku. „Platí obecná povinnost, že účastník silničního provozu se musí chovat ohleduplně a ukázněně, aby neohrožoval sebe ani ostatní, nicméně zvláštní důraz v zákoně na agresivní chování kladen není, a to ani v oblasti sankcí,“ konstatuje nepříjemný fakt právník Jan Kněžínek.
Prakticky jediné, co nám tedy zákon nařizuje, je chovat se tak, abychom neohrožovali ostatní. „Obecně lze říct, že k ohrožení dochází už v okamžiku, kdy bezprostředně hrozí vznik dopravní nehody, zatímco omezení je pouze menší forma zásahu.“ A to jak nepřímo, ve chvíli, kdy ‚pouze‘ porušujeme závažným způsobem předpisy, za což jsou jasně dané pokuty a sankce, ale také ve chvíli, kdy doslova útočíme na jiné auto. Toto vražedné chování bez jiného porušení předpisů totiž může být hodnoceno pouze jako obyčejný, zdůrazněme zcela obyčejný, přestupek.
„V naprosté většině případů, pokud by se to vůbec podařilo prokázat, řidič spadne do nejobecnější skutkové podstaty, kde hrozí pokuta v blokovém řízení do dvou tisíc korun, ve správním maximálně do 2,5 tisíce korun. Pokud by došlo k ohrožení jiného účastníka při jízdě v jízdních pruzích, sankce by byla vyšší.“
Za ohrožení při jízdě v jízdních pruzích totiž hrozí také připsání tří bodů do karty řidiče. To ovšem také není nijak odrazující a velký trest. Největší problém je však agresivní a nebezpečné chování dokázat. Tady leckdy pomůže jen svědectví. „Svědecká výpověď je typicky jedním z důkazních prostředků, popřípadě v kombinaci s jinými prostředky, například kamerovým záznamem, které mohou vést k prokázání agresivního chování.“
Pro tyto případy dokáže soudní znalec, který může využít i řady elektronických prvků, kterými jsou dnešní auta vybavena, prokázat dění před případnou nehodou.
„Systémy umožňují vyčítat různá data z řídících jednotek elektronických systémů, ovšem pokud se to neudělá ihned po nehodě, hrozí riziko ztráty dat – data se totiž neuchovávají, ale jsou stále dokola přepisována. Navíc spousta dat je přístupná pouze v autorizovaném servisu nebo přímo u výrobce,“ upozorňuje na zdaleka ne všemocnou elektroniku soudní znalec Aleš Vémola.
Na vlastní ochranu už dnes můžeme mít v autě také takzvanou černou skřínku a je pak jen na nás, zda budeme ochotni poskytnout z ní data vyšetřujícímu. V řadě případů ovšem ani nemusí k nehodě dojít, a přitom samozvaný soudce řízení druhých může jít do vězení. Vždyť ty nekřiklavější případy už začínají řešit i soudy. Vše na první pohled odstartoval případ Luboše Laciny, který vytlačil jiné auto z dálnice D1 a dostal za to pět let vězení. Nyní se řeší případ Aleše Trpišovského, který vybrzdil jiné auto na téže dálnici a skončilo to nehodou.
Piráty silnic lze v podstatě rozdělit na dvě skupiny. „Jedni vjíždějí do jednosměrných ulic nebo předjíždějí v místech, kde to není povoleno – neohrožují tedy přímo konkrétní vůz, ale vytvářejí extrémně nebezpečné situace. Řidiči druhé skupiny jsou ti, kteří, dalo by se říct, útočí na konkrétního řidiče, respektive vozidlo – například nedovolené manévry při předjíždění, najíždění na ostatní vozidla z boku nebo zezadu. Toto jednání lze kvalifikovat jako trestný čin,“ říká pro mnohé agresory možná překvapivě Jan Černý z advokátní kanceláře Černý–Raupachová.
Jedná se o trestné činy: ublížení na zdraví, vraždy nebo obecného ohrožení. Že se vám vražda zdá příliš? Ovšem vždyť auto je zbraň, a jedná-li se o útok na někoho jiného jeho prostřednictvím, je to, jako bychom měli v ruce nůž nebo pistoli. Když někdo ve víc než stokilometrové rychlosti provádí manévry, které bezprostředně mohou vyvolat dopravní nehodu, musí si být vědom toho, že může druhého zranit nebo zabít. Stačí prokázat úmysl. „Jestli se situace jeví, že řidič chtěl vůz ohrozit, je to jednoznačný úmysl.“
V tu chvíli přichází ke slovu soudní znalci, případně kamerové záznamy a další. Ovšem ačkoliv do hlavy nikomu nevidíme a úmysl, že chtěl někdo někoho zranit, mu těžko prokážeme, stačí pouhé chování, při kterém si musíme být vědomi toho, že ke zranění nebo smrti může dojít. To je v tomto případě úmysl. A nemusí ani dojít k samotné dopravní nehodě, což byl případ Laciny nebo Trpišovského. „K dopravní nehodě vůbec dojít nemusí, stačí čin nebo skutek, který pirát páchá, a už je to stádium pokusu.“
Pak jsou tady tedy jednoznačné hrozby trestu podle toho, jak bude pirátovo jednání kvalifikováno.
„U vraždy, byť ve stádiu pokusu, hrozí pachateli 10 až 18 let vězení, při těžkém ublížení na zdraví, i ve stádiu pokusu, hrozí 3 až 10 let a u obecného ohrožení 3 až 8 let,“ vyjmenovává Jan Černý. K tomu asi není co dodat, jen je dobré mít to na paměti.
To, že někdo neumí řídit nebo nezná předpisy, je věcí policie, ne samozvaných soudců. Tak si ji volejme na pomoc, jak je to běžné ve vyspělém světě – ať už na ty, co jezdí agresivně a rychle, nebo klidně i na ty, co jezdí bezdůvodně pomalu, vlevo a nevidí a neslyší. Policie je tady přece od toho, aby byl na našich silnicích pořádek, a že nemá peníze a lidi, nás nezajímá, my daně platíme. A právě ona nám má pomáhat a chránit nás.