Nové politické strany - nové Unie svobody?
Stranu Věci veřejné označila Mladá fronta Dnes za nejambicióznější subjekt chystající se do podzimních parlamentních voleb. Věci veřejné oznámily, že chystají postavit do těchto voleb společnou kandidátku se Sdružením nezávislých kandidátů Evropskými demokraty (SNK ED) Podle předsedy Věcí veřejných Radka Johna jsou programy obou stran shodné.
Probíhají jednání s dalšími malými subjekty - se Stranou pro otevřenou společnost a Alternativou, na kandidátku se připojí také některé nezávislé osobnosti z regionů. ¨Bývalý premiér Miloš Zeman kdysi řekl, že spojením dvou trpaslíků nevznikne obr, ale jen další trpaslík. Uvidíme, zda to bude platit i pro Věci veřejné. Zajímavější je podívat se, oč vlastně Věcem veřejným jde? "Budeme spolupracovat s malými uskupeními, která jsou nespokojená s politikou ODS," odpovídá na tuto otázku John.
Věci veřejné nabízejí zajímavé novinky. Jako jediné ignorují tradiční metodiku vertikální výstavby strany a vnitrostranický kariérní postup, podle něhož se musíte propracovat skrze jednotlivá patra hierarchie, než se dopracujete na volitelná místa kandidátek. U Věcí veřejných se budou volit lídři kandidátek do voleb v jednotlivých krajích. "Necháme to na lidech a příznivcích. My navrhneme kandidátku a lidé mohou hlasovat na internetu a telefonem, kdo má být lídrem, kdo má být druhý, kdo má být třetí. Doufáme, že tím získáme pro kraje lidi, kteří tam jsou největšími autoritami," vysvětluje to John.
Může to na první pohled působit i sympaticky, ale opravdu jen na první pohled. Klíč k této hře na přímou demokracii leží ve větě o předvýběru. Stranická věrchuška provede kádrový rozstřel tak, aby bylo předem zřejmé, kdo projde. Konec konců instalace Radka Johna do čela Věcí veřejných proběhla podle stejného receptu: bylo jasné, že známější tvář po ruce nebude, John to měl jisté už v okamžiku, kdy poprvé překročil pomyslný stranický práh.
Na tom by ještě nic tak strašného být nemuselo. V politice se zpravidla neříká celá pravda a na veřejnost je stavěna obvykle jen ta líbivější tvář. Zádrhel je jinde, totiž v prohlášení, že Věci veřejné se obracejí na voliče nespokojené s ODS. Z této věty by měli mít největší radost právě na Jánském vršku. Vždy, když se nějaká strana odštěpila z pravicového monolitu a začala stavět svůj program na nespokojenosti s ODS, zpravidla zakrátko skončila v popelnici.
Nejdéle tento quaziprogram vydržel Unii svobody, ale i to jen proto, že vznikla v atypicky zlomové situaci po Sarajevském atentátu a následná opoziční smlouva ji vehnala do budoucí náruče Cyrila Svobody a Vladimíra Špidly. Vůči ODS se ale - zprava i zleva - vymezuje kdekdo - Liberálové Milana Hamerského, stejně jako evropští demokraté od Jana Kasla po Lukáše Macka, Svobodní Petra Macha stejně jako Politika 21 Jany Bobošíkové. Nebude jen pouhou náhodou, že zatím všichni vyzyvatelé ODS, včetně těch svého času nejsilnějších, což byli její koaliční partneři - Kalvodova ODA a Luxovi lidovci, neobstáli a pohořeli. Nejinak to bude i s Věcmi veřejnými.
Důvod je prostý: V pravé části spektra je prostor jen pro jednu dominantní politickou stranu, která se ohání víceméně liberálními či konzervativními hesly. Ono slůvko "víceméně" platí zejména pro dnešní ODS, která z původního ideologického aparátu v průběhu let poztrácela nebo odložila víceméně všechny nezvratné ikony a pravdy a svou praktickou politikou zrelativizovala všechny trvalé hodnoty, až z nich zbyla jen vůle k moci, i když chvílemi docela úspěšně realizovaná. ODS tak de facto sama sobě vytvořila vnitřní ideovou opozici, je takříkajíc sama sobě Unií svobody. Proto žádná další pseudounie, ať už se jmenuje Věci veřejné či jakkoli jinak, nemá šanci na úspěch.. A to dokonce bez ohledu na to, kolik kauz, podobných té s nepotismem na radnici Prahy 1, na ni ještě vyplave.
Věci veřejné jsou dokonalým příkladem potvrzujícím laboratorní rovnici pokus - omyl. Jenomže ve vědeckém světě by se po jednom takovém experimentu už nikdo nevydal do stejné slepé uličky. V politice, zejména té české, ovšem jak se zdá, exaktní zákony neplatí.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
