Občanské sdružení Pomozme si sami

6. září 2008

Dlouhá desetiletí komunistické vlády u nás způsobila mimo jiné to, že se lidé přestali zajímat nejen o věci veřejné, ale i o své nejbližší okolí, o krajinu a vše, co nás bezprostředně obklopuje. Jsou ale mezi námi lidé, kteří dohlédnou daleko za plot vlastního dvorku nebo zahrádky a není jim zatěžko přiložit ruku k dílu tam, kde je to víc než třeba - při záchraně našeho kulturního dědictví. Mezi takové patří i členové občanského sdružení Pomozme si sami. Ti už řadu let zachraňují drobné památky a kostely na Konstantinolázeňsku.

Při úklidu kostela ve Slavicích jsem zastihla předsedkyni sdružení Miroslavu Válovou, která popisuje, že aktivitami sdružení Pomozme si sami se už nechalo v dobrém slova smyslu "nakazit" mnoho dalších: "Většinou ta sdružení zakládají mladí lidé, kteří si řekli, že církevní památky nenechají spadnout. Chtějí zachránit to, co jejich rodiče nechránili a nechali chátrat." Pan starosta jim prý přivezl valník, ale jinak mezi brigádníky z obce nikdo není. "Žádnou agitaci jsme nedělali," dodává.

Ve Slavicích chodí do kostela jen paní Kolesová. Jinak je zavřený a otvírá se pouze jednou do roka na svatého Vavřince. "Ještě jsem byla mladá svobodná holka, když jsem sem nosila kytky na mši. Dnes jsou lidi zlí, do kostela nejdou...," říká jediná praktikující žena z obce. "Ale jsem ráda, že je to teď aspoň takhle. Pořád máme nejhezčí kostelíček. Ať jdu do Lázní, do Bezdružic, ať si je vopelichanej, to je jedno...."

Kostel ve Slavicích trpí typickými neduhy církevních staveb v západních Čechách: nevyužívaná stavba, do které zatéká, fasáda je poškozená, okna vymlácená.

Jindy do sebe zahloubanou opuštěnou gotickou lodí se dnes v prachu a holubincích pohybuje zhruba desítka nadšených dobrovolníků, kteří o tom, proč tu jsou, mají jasno:

"Kostel si zaslouží trochu uklidit, aby se tady vůbec dalo pracovat dál, pokud se najdou nějaké prostředky. Aby se tu vůbec dalo pohybovat a něco opravit. Místní lidé na to sílu nemají," říkají. A smysl vidí také v tom, že by se kostel, když už třeba nebude určen k bohoslužbám, mohl stát místem setkávání lidí z širokého okolí.

Ze čtyři sta osmdesáti zachovaných kostelů v plzeňské diecézi je dnes ohroženo asi třicet procent. Situaci na Konstantinolázeňsku a Stříbrsku dokonale zná Ivana Osmiková z Památkového odboru Městského úřadu ve Stříbře. Patří k těm několika málo netypickým úředníkům, kteří chápou, že jejich práce nekončí za dveřmi kanceláře. K aktivní pomoci chátrajícím památkám ji vyburcoval alarmující stav mnohých z nich:

"Tak v podstatě to byla beznadějnost situace, v níž se nachází mnoho objektů tady u nás na okrese Tachov. Jsou zanedbané nejenom kvůli železné oponě, která tu byla padesát let po odchodu sudetských Němců. Souvisí to také se stavem dnešní společnosti, která neuznává tyhle hodnoty a nejsou pro ni zajímavé. Proto chodíme do kostelů alespoň uklízet, když už nám do nich prší, rozpadají se krovy atd. K tomu se ale musí dopracovat každý sám, to jsou nesdělitelné věci."

O občanském sdružení "Pomozme si sami" si můžete poslechnout půlhodinový dokument z cyklu Dobrá vůle, který se vysílá na stanici Český rozhlas 2 Praha vždy v sobotu od 17 hodin a 30 minut.

Spustit audio