Patricie Polanská: Proti-korupční neznamená pro-policejní
Věci veřejné, ač vládní strana, stojí nad propastí voličského nezájmu. ODS, ač na procenta a mandáty nejsilnější vládní strana, stojí nad propastí voličského posměchu, pokud neprokáže, že je skutečným lídrem vládního kabinetu. Obě strany se v tom plácají a ještě budou plácat, a proto nás budou oblažovat nekonečnými spory a více nebo méně hysterickými a siláckými výroky.
Které o 24 hodin později (někdy ani to ne) vyšumí, protože najednou bude nalezen prý „věcný, konstruktivní kompromis". Jako jsme byli svědky v případě protikorupčního balíčku.
Jenže od onoho koaličního kompromisu konkrétně nad protikorupční strategií, a dodejme, ještě ne celou - ke skutečné legislativě je to ovšem ještě hodně daleko. Až budou předložena v paragrafech znění jednotlivých zákonů třeba o veřejných zakázkách, zákona o lobbingu, o Generální inspekci ozbrojených sborů a tak dále a tak podobně, pak se teprve dá začít rozebírat reálnost protikorupčního tažení současné vlády.
Až podle toho, v jaké podobě to celé projde parlamentními komorami, se dá mluvit o tom, nakolik by mohlo být účinné. A až teprve poté, co bude odhalen, vyšetřen a potrestán první velký korupční skandál, pak teprve se dá mluvit o tom, že tahle vládní koalice něco dokázala. A pak může vypuknout rvačka o zásluhy.
Ale v mezidobí bychom si měli přece jen všímat několika detailů, které jsou také v zájmu občanů. Tak třeba, jak zprůhlední nová strategie miliardové veřejné zakázky? A taková debata o institutu spolupracujícího obviněného, tedy korunního svědka, také není triviální věcí. Stejně tak debata o tom, kdo bude moci nad rámec stávající legislativy nahlížet do dokladů finančních úřadů.
To, že by takovou pravomoc mělo mít podle včerejší dohody koalice jedno centrální policejní pracoviště, nikoli kterýkoli policista, který si vzpomene, že se chce podívat na daňová přiznání třeba svého souseda, zrovna moc neuklidňuje. Vzhledem k tomu, že česká policie si nijak nezadá s cedníkem, pokud jde o schopnost udržet vyšetřováním získané informace mimo nepovolané ruce a uši.
To už nemluvě například o znovuuvolnění režimu odposlechů. To se skrývá pod líbivým heslem o tom, že bez odposlechů fakticky není možné s korupcí bojovat. Háček je v tom, že korupce má podle současné úpravy nižší trestní sazbu, než pro kterou je nyní povolení odposlechů přípustné, říkají obhájci úpravy. To ovšem není tak úplně pravda. A za druhé, pokud se půjde obecně se sazbou dolů, pak se při špatném nastavení systému také násobně rozšiřuje odposlouchávání lidí, včetně reálné možnosti, že do odposlechů bude zataženo násobně více nevinných lidí. A šance na únik informací, které se mohou někdy někomu hodit - netřeba opakovat předcházející odstavec.
Jinými slovy, především bude záležet až na „střevech" protikorupčního balíčku, na tom, jak budou jednotlivá opatření napsána a vyvážena. Abychom se skrze proti-korupční tažení nepropracovali k pro-policejnímu státu.
Autorka je hlavní editorka ČRo Rádia Česko
