Dalekohled "před dalekohledem"
Na výrobu jednoduchého dalekohledu není zapotřebí mnoho; jen čočky a nějaký ten tubus. Všechny základní komponenty byly k dispozici už někdy kolem roku 1450, ale trvalo ještě dalších sto padesát let, než je někdo sestavil do podoby prvního použitelného dalekohledu. Alespoň se to říká. Ale asi to tak nebylo.
Prázdný tubus bez optiky se k pozorování používal už v antice. První čočky v současném pojetí se objevily ve 13. století - šlo o čočky konvexní, neboli spojky. Konkávní čočky, rozptylky, přišly na řadu v polovině 15. století. Pak už jen stačilo zasadit čočky správně do tubusu.
Klíčovým rokem v historii dalekohledu se však stal až rok 1608, kdy došlo k prvním pokusům tento vynález patentovat. Neznamená to však, že musel být dalekohled v roce 1608 i vynalezen. Je dokonce skoro jisté, že byl vynalezen dříve. Vždyť například mikroskop byl znám od 90. let 16. století a jeho vynálezce Zacharias Janssen měl jistě dost zkušeností, které ke konstruování dalekohledu mohl dobře využít. A rozhodně nebyl sám...
Jak říká Pavel Najser ze Štefánikovy hvězdárny v Praze na Petříně, historie dalekohledu "před dalekohledem" je plná tajemství:
Výroba čoček byla záležitostí řemeslníků. Řemeslníci byli v té době vesměs negramotní a z toho hlediska byli historicky "neviditelní". My nemůžeme dnes hovořit o "vynálezu" dalekohledu, spíše jen o jakémsi "objevu". Pravděpodobně se také nikdy nedopátráme toho, kdo byl první; kdo na to vlastně přišel. Náznaků je ohromná spousta. V každém případě víme, že dalekohled vstupuje na historickou scénu zcela konkrétně až roku 1608, nicméně již od poloviny 16. století jsou jisté náznaky, že se někomu experimentálně podařilo kombinací čoček zkonstruovat zařízení, kterým bylo možno sledovat vzdálené předměty jako bližší. Můžeme jmenovat například italského renesančního filozofa Girolama Fracastora, který uvádí již v polovině 16. století, že pohledem skrze dvě oddělená skla lze získat větší obraz. Dále bychom mohli jmenovat například otce a syna Leonarda a Thomase Diggesovy v Anglii. Leonard Digges zřejmě zkonstruoval zařízení, které odpovídalo pozdějšímu Newtonovu zrcadlovému dalekohledu, dokonce sto let před Newtonem, nicméně jeho velmi spletité životní osudy mu neumožnily přístroj nějakým způsobem publikovat a rozšířit. Dozvídáme se o něm ze zprávy jeho syna, která vyšla až 12 let po smrti Leonarda Diggese. Zmínku máme i od Itala della Porty, který dokonce v knize Přírodní magie přímo popisuje dalekohled, a to už v roce 1589. To všechno jsou ale zmínky, které se nerozšířily, a samotné artefakty se nezachovaly.
Pak jsou spousty zmínek v magické literatuře, ale ty mají velmi často úplně fantasmagorické rozměry, protože kromě toho, že se zmiňují o přiblížení předmětů, zdůrazňují současně i akustické vjemy. Bylo podle nich dokonce možné poslouchat počítání mincí a rozhovory vzdálených řečníků, což tato tvrzení jasně znedůvěryhodňuje. Těch náznaků, že dalekohled mohl existovat v nějaké formě, byť třeba i utajené, před magickým rokem 1608 je více. Víme třeba, že se na pařížské observatoři zachovalo torzo přístroje, který je jakýmsi stativem se dvěma objímkami a dvěma stavěcími šrouby, které jasně naznačují, že se do nich vkládal tubus. Nevíme, jestli byl opatřen optikou či nikoliv, ale bylo to již v době dalekohledově zralé. Ten přístroj je evidentně z dílny Erasma Habermela, který žil a pracoval na dvoře Rudolfa II. a zemřel v Praze roku 1606, tedy minimálně dva roky před tím, než dalekohled vstoupil na historickou scénu. Máme i poměrně zřejmé náznaky v díle Keplerově. Ten popisuje svůj rozhovor se zpovědníkem Johannem Pistoriem, který byl v úzkém styku s císařem Rudolfem, pátrajícím po kdejaké kuriozitě tohoto druhu. Pistorius se Keplera dotazoval, zda si myslí, že Tychonova pozorování jsou skutečně absolutně přesná. Kepler mu na to odpovídal, že se domnívá, že Tychonova pozorování jsou vybičována na maximum fyziologických možností člověka. Odpovědí mu byly záhadné náznaky ze strany Pistoria, že jednou bude pomocí skleněných optických přístrojů možné vyvinout přístroje ještě mnohem přesnější. To by mohl být náznak, že pravděpodobně něco podobného již někde kolovalo.
Historie dalekohledu zůstane asi navždy bez pevného začátku a rok 1608 v ní bude i nadále hlavním a rozhodujícím mezníkem. V tomto roce se dalekohled objevil na scéně. Ale kdo ho na ní přinesl? O tom stále hovoří astronom Pavel Najser:
Objev dalekohledu bývá často spojován se jménem Holanďana Hanse Lippersheye (někdy se také psal Lipperhey nebo Lipperheim), ale já bych byl velice opatrný v tom směru, zda byl opravdu první. On měl jedinou zásluhu - byl první, kdo se pokusil přístroj nechat patentovat. O tom je konkrétní přesně datovaný záznam z 2. října roku 1608, kdy Lippershey podává nizozemským stavům žádost o patent na dalekohled z čočky spojné v kombinaci s čočkou rozptylnou. Patent nezískal, protože nizozemským stavům se ten přístroj zdál příliš jednoduchý ke kopírování, zato však získal poměrně lukrativní zakázku. Datum 2. října 1608 je datem, kdy dalekohled vstupuje na historickou scénu a od kdy máme skutečně jasný důkaz, že existoval. Je nicméně velmi pravděpodobné, že existoval v nějaké formě i předtím. To naznačuje i skutečnost, že těsně potom se takřka roztrhl pytel s dalekohledy. O dva týdny později, 17. října 1608, učinil podobný pokus o patentování svého dalekohledu Jacob Metius a současně prý v té době již vlastnil dalekohled i zmíněný Zacharias Janssen. Je tedy jisté, že na podzim roku 1608 už byl dalekohled objeven, začal se komerčně využívat a stal se poměrně rychle předmětem čilého obchodování. Víme, že o pár měsíců později už se prodávaly v brýlařských krámcích v Paříží na Pont de Neuf dalekohledy třikrát zvětšující. V té době už byly dalekohledy i v Itálii, zejména ve Florencii a v Benátkách.
A právě Itálie byla svědkem dalšího významného kroku v historii dalekohledu. S rokem 1609 se tradičně spojuje první použití dalekohledu v astronomii. Tím, kdo poprvé obrátil svůj přístroj ke hvězdám, byl italský učenec Galileo Galilei. Nebo nebyl?
Vraťme se nakonec ještě ke Galileovi. Víme už, že si svůj dalekohled vyrobil sám. Ale podle jakého vzoru? Odkud věděl, jak na to?
Mezinárodní rok astronomie 2009, vyhlášený na počest Galilea Galileiho a jeho prvních pozorování vesmíru je za námi, zájem o astronomii jako takovou však s jeho skončením jistě neutichne. Ve vesmíru se totiž pořád něco zajímavého děje.
Vysíláno v Planetáriu č. 04/2010, 23. - 29. ledna.
Přepis: NEWTON Media, a.s.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (14:32).
