Plynný obr Jupiter – 2. část
Jupiter se zformoval o něco dál od Slunce, než se nachází dnes – až později se přestěhoval. Je to plynná planeta, pravděpodobně s kamenným jádrem; rozhodně se nejedná o žádnou „nepovedenou hvězdu“. Velice rychle se točí kolem své osy a v jeho atmosféře se svíjí obrovité víry. To jsou alespoň některé ze zajímavostí, které jsme si řekli minule. Tentokrát nás budou zajímat Jupiterovy měsíce, jeho prstence a také role, kterou tato obří planeta sehrála v minulosti naší sluneční soustavy. Právě díky Jupiteru se nejspíš na naší planetě uchytil život.
Kolik má vlastně Jupiter měsíců? Ta čísla se mění tak rychle, že je pro laika dost těžké se v nich vyznat. Měsíce hlavně neustále přibývají a tak jsme se Jakuba Rozehnala, vedoucího Štefánikovy hvězdárny v Praze na Petříně, zeptali proč.
Je to jen tím, že jsme si mnoha měsíců pro jejich nepatrné rozměry zatím nevšimli a nebo Jupiter svou gravitací loví v kosmickém prostoru stále další a další tělesa?
„Zachycení tělesa je samozřejmě možné, nicméně simulace nám ukazují, že je to velice vzácný jev. Musí být totiž splněny poměrně přesné parametry – například v jaké vzdálenosti od Jupitera musí to těleso letět, jakou rychlostí a podobně. Čili počet těch měsíců, které pozorujeme (je jich tuším 63) se zvýšil zejména díky tomu, že jsme k Jupiterovi vyslali sondy, které ty měsíčky objevily. Musíme říci, že některé z těch měsíčků jsou skutečně už jenom obrovské šutry o řádově kilometrových rozměrech. Nejdůležitější na Jupiteru jsou čtyři jeho největší měsíce, Galileovské, pojmenované po svém objeviteli. O nich se totiž soudí, že vznikly v podstatě stejným způsobem, jakým vznikaly kamenné planety na své dráze okolo Slunce. To jest ve chvíli, kdy se vytvořil Jupiter nebo jeho dostatečně hmotné jádro, vznikl v jeho okolí disk rotujícího materiálu, ze kterého se postupně vytvořily oběžnice. Čili z tohoto pohledu a nejen z tohoto pohledu se Jupiter jeví jako taková ‚malá sluneční soustava‘ v jiné větší. A to je samozřejmě proces, který je pro nás nesmírně zajímavý a který může přinést mnoho nového do našich představ o vzniku a vývoji planetárních systémů.“
Malou soustavu Jupitera doplňují ještě prstence. To je možná věc, kterou ne každý ví, že i Jupiter má prstence. Kdy byly objeveny a liší se nějak od těch Saturnových?
„Ty prstence jsou nesmírně jemné a pozorovat se dají v podstatě výhradně v infračerveném oboru, kde nejvíc září. Jsou tvořeny zejména prachovými částicemi, což je asi největší rozdíl od Saturnových prstenců, kde toho prachu je minimum. Saturnovy prstence jsou tvořeny zejména úlomky ledu. Ty Jupiterovy prachové prstence jsou dobře vidět zejména na záběrech kosmických sond. A ten materiál, který v nich koluje, je dost možná doplňován úlomky nebo prachem jiných těles, třeba komet, které čas od času mohou spadnout do atmosféry Jupitera a při tom pádu před sebou vytvoří obrovskou rázovou vlnu, tlakový polštář, který je rozmetá a poměrně velké množství prachu se při tom dostane zpátky na oběžnou dráhu okolo Jupitera.“
Jupiter je nejtěžší planeta naší sluneční soustavy. Dá se asi předpokládat, že vliv jeho gravitace na ostatní tělesa nebude malý... A to včetně samotného Slunce, od něhož se nachází zhruba pětkrát dál, než naše Země.
K tomu už celkem není co dodat. Kde bychom byli bez Jupitera... Vyprávěl nám o něm astronom Jakub Rozehnal, vedoucí Štefánikovy hvězdárny v Praze na Petříně.
Vysíláno v Planetáriu č. 45/2010, 6. - 12. listopadu.
Přepis: NEWTON Media, a.s., redakčně upraveno.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (8:27).
