Pojišťovny krátí, kde můžou
Když se nikomu nic nestalo a odnesly to jen plechy, tak to dopadlo dobře. Říkáme častokrát, když se doslechneme o nějaké dopravní nehodě. Jenže než se z nabouraného auta stane opět pojízdné vozidlo, může to motoristu stát hodně nervů a někdy i peněz. To, když pojišťovna nevyplatí celé odškodné. Na první pohled může krácení pojistného vypadat zcela logicky, jenže nemusí být oprávněné. A v těchto případech se určitě vyplatí ozvat.
Pojišťovna se rozhodla poškozenému nevyplatit doplatek za půjčovné náhradního vozidla ve výši 11,5 tisíce korun a zároveň odmítla plně hradit opravu auta ve výši 13,5 tisíce korun, protože prý došlo ke zhodnocení auta. Znalec v oboru motorová vozidla však zjistil, že krácení je neoprávněné, a poškozený dal celou věc k soudu. Ovšem k projednání věci vůbec nedošlo, protože pojišťovna ještě předtím zmíněné peníze vyplatila.
Anebo jiný příklad:
"Jeli jsme s kamarádem na motorce. Bohužel zavinil nehodu, na jejíž následky zahynul. Já jsem měl zlomenou pánev a téměř rok jsem strávil na ARO v nemocnici. Pojišťovna mi vyplatila 35 tisíc korun a pak v podstatě přestala komunikovat. Obrátil jsem se proto na právníky a pojišťovna mi pak musela vyplatit téměř 2,5 miliónu korun."
To jsou jen některé z případů, kdy dochází k neoprávněnému krácení pojistného - ať už se jedná o náhradu škody na poškozeném vozidle, anebo o výplatu peněz při újmě na zdraví. Jenže, jak má normální, právnicky a "pojišťovnicky" nevzdělaný člověk vědět, na co má vlastně nárok?
"Pojišťovna má tři měsíce na prošetření pojistné události a následně 15 dnů na poskytnutí pojistného plnění. Zákazník by měl být informován, zda bude zcela odškodněn, nebo nikoliv. Potom je však nutné uvést důvod, proč mu nebyla část odškodného vyplacena," zdůrazňuje Lukáš Fládr ze sdružení Pomoc poškozeným, díky kterému by se lidé mohli domoci svých práv, potažmo peněz.
Pokud prostřednictvím internetové stránky Pomoc poškozeným popíšete svou pojistnou událost, dostanete zdarma informaci o tom, jestli pojišťovna postupovala správně.
"Každá pojišťovna při likvidaci pojistné události nakonec informuje klienta, jakým způsobem jeho nároky vyřídila, jakou částku mu vyplatí, případně proč mu nebude vyplaceno to, co požadoval. Všechny postupují podle určitých standardů a odečítají různé položky, ovšem my z vlastních zkušeností víme, jaké položky bývají odečítány a zda byl odečet oprávněný či nikoliv," říká Lukáš Fládr.
Sdružení Pomoc poškozeným může zajistit právníka, přičemž jeho rady zaplatí až procenta z vyzískaných peněz. Asi nejčastějším problémem při náhradě škody na autě bývají platby za zapůjčení náhradního vozidla a takzvaná amortizace, kvůli které pojišťovny proplácejí třeba jen 70 procent nákladů.
"Argumentují například tím, že při opravě deset let starého vozu byly použity nové díly, čímž se zvýšila hodnota vozidla. Samozřejmě je obecně známo, že samotná hodnota vozidla se touto opravou v žádném případě nezvýší. Sice dojde k určitému technickému zhodnocení, ale nikoliv ke zhodnocení vozidla. Pokud bych ho chtěl ve stejný den prodat v autobazaru, nedostanu za něj více peněz jen proto, že bylo opraveno novými náhradními díly. Naopak za něj dostanu zaplaceno méně, protože bylo poškozeno," vysvětluje Lukáš Fládr.
V tomto případě by tedy pojišťovny neměly pojistné plnění vůbec krátit. Bohužel obyčejný občan se většinou nápravy nedočká. Praxe ukazuje, že nejúčinnější je podání žaloby, přičemž, jak jsme se zmiňovali už na začátku článku, k samotnému soudu pak už většinou ani nedojde.
