Polsko versus celibát
Až 54 procent polských kněží by uvítalo zrušení celibátu. Vyplývá to z dlouholetého výzkumu profesora Józefa Baniaka. Ten se jako sociolog náboženství zabývá tímto tématem na univerzitě Adama Mickiewicze v Poznani. Už v roce 2001 vydal studii, která hledala příčiny odchodu mužů z kněžského stavu. Tehdy vyšlo najevo že 68 procent katolických duchovních, kteří odešli z řad kléru, tak učinilo kvůli touze mít vlastní rodinu a děti. I další čísla jsou pro řadu Poláků šokující. Třetina dotázaných kněží totiž přiznala intimní poměr se ženami. 12 procent dokonce každodenní.
Nejnovější bádání ukazují, že celibát je pro velkou skupinu polských katolických kněží traumatem. Tamní církevní představitelé debaty o jeho zrušení téměř nepřipouští. Předsedající episkopátu arcibiskup Józef Michalik dokonce doporučil katolickému tisku, aby o celibátu psal pouze v oslavném duchu. O těch, kdo opustili kněžský stav, by se informace zveřejňovat neměly. Aby se z nich nestaly příklady pro širší obec. Zdrženlivost je podle něj něco, co katolické duchovní činní výjimečnými Odpůrci celibátu z řad duchovenstva ale oponují, že je jeho následkem těžko snesitelná společenská izolace.
Co takovým kněžím zbývá? Profesor Baniak ve své studii hovoří o třech možnostech. Mohou opustit kněžské povolání, pokud dojdou k závěru, že v celibátu nadále nemohou žít. Další možností je přestup k jiné křesťanské církvi, kde není celibát podmínkou, ale pouze alternativou kněžství. Třetí, ale pochybná alternativa, je žít dvojí život a styky se ženami a případné potomky tajit.
Zastánci celibátu argumentují kromě jiného tím, že by se kněží, kteří by vstoupili do manželství, věnovali rodině na úkor svého poslání. Dodávají, že adepti kněžského povolání se rozhodují svobodně a o příslušném slibu předem vědí. Profesor Baniak ale v této věci oponuje. Jak mohou mladíci, kteří se rozhodnou pro kněžské povolání v raném věku vědět, co pro ně bude celibát skutečně znamenat?
Závěry profesora Baniaka vyvolaly v Polsku spíše rozhořčení. A to i na poznaňské univerzitě, jejímž jménem výzkumy prováděl. Děkan tamní teologické fakulty Pawel Bortkiewicz tvrdí, že kolega je zaujatý proti katolické církvi. Vyčítá mu i další práci o údajně nízké úrovni vzdělání kléru.
Co se týče celibátu, jsou podle děkana Baniakovy závěry ukvapené. A co na to říká profesor Józef Baniak? Konstatuje, že celibát je dogmatem katolické církve, nikoli víry. Nevidí tedy důvod, proč by nemohl být tématem sociologického průzkumu mezi duchovenstvem. Výzkum nepovažuje v tomto smyslu za průkopnický. Závěrem už tedy jen reakce poznaňské diecéze - ta nechce sociologické výzkumy komentovat.
