Pověst z Chomutovska: Čím trápil ďábel na Šumburku svoji kočku

Podle pověsti se kdysi na opuštěném hradě, který vyhořel už v 16. století, usadil sám ďábel. Tehdy byl kraj u Klášterce nad Ohří divoký a kdo by se chtěl v té divočině ke zbytkům hradu škrábat do prudkého kopce? A tak si tam měl ďábel klid.

Ale začalo se povídat, že čertisko je na hradě proto, že tam střeží nějaký poklad. A kdo by nestál o zlato! Samozřejmě, že někoho sem tam napadlo, že by stálo za to se na Šumburk podívat, ale lidé se ďábla báli. K hradu nikdo nešel. Až na jednoho mladíka.

Večer si zašel do krčmy, trochu se posílit a dodat odvahy, a vydal se na kopec. Už když byl na úpatí, spustil se vítr a jak mladík stoupal nahoru, byl stále zuřivější. Hvízdal mezi nimi korunami stromů a ohýbal je k zemi. A když se mladík přiblížil k hradu, uslyšel ještě další zvuk – nářek kočky, jako by ji někdo tahal za ocas.  Vycházel z příkopu u hradu. A ještě něco! Znělo to jako housle!

„Kdo by tady hrál na housle,“ řekl si mladík. „To si se mnou hraje jen ten vítr,“ dodal. A zahnal myšlenku, že by se měl raději otočit a běžet domů. Zvítězila zvědavost okořeněná představou zlata a snad i snaha pomoci nebohé kočce, která bůhvíproč uvízla v příkopě.

Mladík došel až k příkopu a rozhrnul křoví, které mu zakrývalo výhled. A vyděsil se. Uprostřed příkopu stál kůl zaražený do země a na řetězu k němu byla přivázaná kočka, asi aby nemohla utéct. Vřískala. Možná strachy, možná proto, že přímo u ní seděl ďábel a hrál jí na housle. Příšerně falešně.

Kočka se najednou naježila a zadívala ke křoví. Kočičím očím totiž máloco unikne, a tak zahlédla mladíka. Ďábel přestal hrát a otočil hlavu tím směrem. I on uviděl lidskou postavu.

Hudba, housle, hudební motiv, ilustrační foto|foto: Ri_Ya, Fotobanka Pixabay, Licence Pixabay, ©

Mladík dostal hrozný strach. Místo a by utekl, celý ztuhl, nohy jako by mu zarostly do země. Nemohl se ani hnout. A to se mu asi stalo osudným. Ďábel uvolnil kočku z řetězu a ta, celá rozzuřená z toho hrozného hraní na house, se rozeběhla k mladíkovi. Byla to obří kočka, takže jak se na něj vrhla, povalila ho na zem. A pak škrábala a kousala…

Když se mladík nevrátil domů, lidé se odhodlali jít ho hledat. Našli ho v půlce kopce, zřejmě utíkal dolů a došly mu síly. Byl téměř v bezvědomí, celý podrápaný, v roztrhaných šatech. Donesli ho domů. Mladík celou cestu blábolil o příkopu, ďáblovi a jeho kočce přivázané ke kůlu v příkopu a o tom, jak ji ďábel na něj poslal. Po několika hodinách zemřel.

Pověst o ďáblovi a kočce se rychle rozkřikla. Zapomenout se na ni nedalo, protože se pak prý podle pověsti ještě několikrát našlo u Šumburku mrtvé tělo člověka, jako by rozdrápané od kočky.  

Ale byli i tací, kteří zřejmě včas utekli, až k příkopu nedošli. Ti pak vyprávěli, že poblíž hradu zaslechli nářek kočky a housle. 

Prý se oboje, když se ke zřícenině vyškrábete za větrné noci, dá zaslechnout i dnes.