Referendum k přímé volbě prezidenta
Po té, co značná část českého národa sledovala letos v únoru dění při prvé volbě hlavy státu, je zesílené volání po přímé volbě určitě na místě. I když jednou věcí je bezprostřední dojem z úrovně politické kultury tak, jak byla, byť mimoděk, prezentována na Pražském Hradě a věcí druhou, že byl zvolen Václav Klaus, který by při všelidovém hlasování měl rozhodně největší šance.
Takže by se dalo říci, že poslanci a senátoři vlastně naplnili vůli většiny veřejnosti a že se tedy volba skrze zastupitele v parlamentu vlastně - aspoň protentokrát - přes všechny ty nedůstojné peripetie osvědčila . I když, a to je třeba připomenout, volba bude mít ještě soudní dohru, neboť senátor Novotný, který obvinil některé své kolegy z pokusu o korupci teprve bude justici svoji pravdu dokazovat.
Ale pojďme zpět k obecným problémům přímé volby. Tak například není vůbec jasné, čeho bychom se mohli při přímé volbě dočkat pokud jde o kampaň, jak dalece by se kandidáti snažili získat přízeň voličů a zda by se z celé věci nestala trapná fraška, ještě mnohem horší než ta letošní únorová. Nadto tak trochu zbytečná vzhledem k tomu, že prezidentské pravomoci jsou podle naší ústavy přece jen omezené a hlava státu chod politiky může ovlivňovat většinou dost málo.
Na takovouhle námitku se ovšem dá říci, že je také právě tuto záležitost nutné upravit. Když bude prezident volen všemi lidmi, pak bude mít silný mandát a je třeba mu dát také víc pravomocí. Tím by se ovšem poněkud měnil stávající politický systém a to asi nelze jen tak.
To jen namátkou. Diskutovatelných otázek by jistě bylo mnoho, což je konec konců vidět z toho, jak se různí názory na úmysl Strany zelených navrhnout zákon o referendu, v němž by se nejprve občané rozhodli zda si vůbec přímou volbu přejí. To včera oznámil předseda Zelených Martin Bursík. Ostatní parlamentní strany už dříve o přímé volbě hovořily, konec konců byla jedním z bodů koaliční dohody a volala po ní i opozice. Parlamentní strany nejsou ani tentokrát proti, ale o jednoduchou záležitost zřejmě nepůjde, neboť konkrétní představy se různí. Například sociální demokraté mají už předlohu k přímé volbě vypracovanou a sněmovna nad ní začne zanedlouho debatovat - v tomto případě se jedná o plebiscit rovnou, bez předchozí otázky směrem v veřejnost zda ano nebo ne. A to se zdá poněkud předčasné, dokud nebude panovat shoda nad plánovanou změnou volebního systému. Na ní pro změnu pracuje vláda a jejím cílem je nastavit systém tak, aby se předešlo známým patovým situacím a mohla být snáze vytvořena pevná vládní většina ve sněmovně.
Další věcí pak je, že k institutu referenda se politické strany staví dlouhodobě dost rezervovaně, preferují naopak zastupitelskou demokracii a jsou ochotné připustit referendum vždy k nějaké konkrétní věci - jakou bylo například přistoupení země k Evropské unii. Což samozřejmě neznamená, že by se nemohlo uspořádat opět pouze "ad hoc", tedy k určité veci všelidové hlasování, v tomto případě k tomu, zda má být prezident volen přímo. Od lidovců se hned po Bursíkově vystoupení ozvala námitka, že by ale takové referendum bylo zbytečně nákladné a když už by se konalo, mělo by se týkat ještě nějakého dalšího problému.
Nicméně v zásadě působí iniciativa Zelených na prvý pohled rozumě: dejme občanům otevřenou příležitost vyslovit se a pokud - při aspoň poloviční účasti všech voličů - přímá volba zvítězí, je možné začít ladit celý komplex souvisejících otázek. Přičemž dohady by nastaly skoro jistě u otázky už zmíněných prezidentských pravomocí. Pokud by zůstaly tak jak jsou, pak by ale hlava státu zvolená kupříkladu dost jednoznačně, měla by přece u veřejnosti značnou váhu a přitom by toho mnoho nemohla činit. Z toho by plynul rozpor a musel by se asi dříve či později přece jen nějak řešit. A na tom by se strany asi dost těžko dohadovaly.
Volit prezidenta přímo, ale předtím něco ubrat, jak vlastně zamýšlejí sociální demokraté, vypadá dost zvláštně. Možná to pramení z pocitu, že Václav Klaus měl předloni dát šanci sestavit vládu po úvodním Topolánkově neúspěchu získat důvěru sněmovny právě ČSSD. Bez ohledu na to, že předseda strany Jiří Paroubek nyní říká, že strana je ochotná jednat o některých prvcích jejího návrhu na přímou volbu, tedy (cituji): "o úpravách sloužících spíše k vyjasnění či omezení práv prezidenta", (konec citátu).
Ale pokud se vrátíme k na první pohled jednoduchému návrhu Strany zelených, pak dodejme, že už debata nad ním by mohla odstartovat širší diskusi o tom, co vše by českému prezidentu mohlo a mělo náležet. Dokonce by se toto mohlo pak stát i jakousi doplňující otázkou k volebnímu referendu. Na to lze ovšem zase namítnout, že lidé si sice mohou přát volbu hlavu státu plebiscitem, ale případné důsledky ve změnách pravomocí laicky nedohlédnou.
Přesto by ona diskuse, samozřejmě s účastí ústavních expertů a politologů, mohla být rozhodně užitečná. Pokud by jí ovšem politikové byli ochotni skutečně pozorně naslouchat a něco si z ní odnášet. K čemuž lze mít oprávněně mírnou skepsi.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
