Proč nejsou přechody jinde
Chodec versus řidič. Věčné téma. Místem, kde se střetávají nejčastěji jsou přechody pro chodce. My se dnes ovšem vyhneme pravidlům hry a podíváme se na tenhle problém z úplně jiného úhlu pohledu. Posvítíme si totiž na jejich umístění a vliv na plynulost dopravy. Dovedla nás k tomu jedna velmi zajímavá myšlenka.
Napadlo vás někdy, proč jsou přechody tam, kde jsou? Tedy hned na hranici křižovatky. Když někdo odbočuje vpravo blokuje při dávání přednosti chodci auta za sebou, při odbočování vlevo zase leckdy přímý směr. Nemáte pocit, že vzniká někdy zbytečný chaos? Co kdyby takhle byly přechody, především ve vedlejších ulicích, umístěny až několik desítek metrů od hranice křižovatky? Auto nebo auta by pak odbočila, nepřekážela ostatním a mohla v klidu dát přednost chodcům, kteří by také lépe viděli přijíždějící auto. Bylo by to z jejich pohledu také bezpečnější.
"Z pohledu řidiče by to opravdu byla myšlenka zajímavá, ale my nemáme jen řidiče, ale pochopitelně máme také ostatní účastníky silničního provozu a pro ně by to bylo pravděpodobně velice kompikující, kdybybchom je nutili, aby nechodili ve směru chodníku, ale až někam za roh a po 100 nebo 50 metrech přecházeli," vysvětluje ředitel Ústavu dopravního ředitelství hl. města Prahy Ladislav Pivec.
Stejně mi nejde do hlavy, proč není možné přechod prostě posunout.
"Přechody se na křižovatku umísťují také proto, že pokud je křižovatka řízena světelnou signalizací, tak STOP čára musí být před přechodem, aby chodci mohli přecházet na svůj signál. Kdybychom tyto přechody umísťovali dále od křižovatky, zvětšovala by se její celková plocha a časy pro vyklizení prostoru před křižovatkou, které jsou nezbytné mezi každou zelenou, by byly větší. Tím pádem by se kapacita křižovatky razantně snižovala."
Ovšem, ne všechny křižovatky jsou řízeny světly.
"Druhé řešení je, že kdybychom odsadili přechod od křižovatky a nebyl by signalizován, bylo by to stejně komplikující pro chodce a pro plynulost dopravy. Nabízí se tedy poslední řešení, a to umístit před přechod další signalizaci. Toto řešení by bylo za prvé dražší a za druhé by mělo už dříve zmíněné komplikace, tedy delší pěší cesty. To by asi pro chodce nebylo příjemné."
Na druhou stranu, kdyby byl přechod posunut o třeba 20 metrů, pak by chodec byl povinen po něm přejít, protože mu to nařizuje zákon a riskoval by pokutu. Z praxe ale víme, že by bez nějakých zábran, což by zase stálo peníze, bylo těžké chodce, který chce jít co nejkratší cestou, bez strážníka u každého přechodu nutit k takovému kličkování. Nebezpečných situací mezi řidiči a chodci by tak naopak přibylo. Přesto v Praze na jedné z nejvýznamnějších křižovatek k posunu přechodu o celý jeden blok došlo.
Kdo zná hlavní město a především příjezd do něj od dálnice D1, jistě si všiml, že před nějakou dobou zmizel na prvních semaforech přechod pro chodce pro auta odbočující vpravo. Výrazně se tak zvýšila průjezdnost magistrálou, protože odbočující auta neblokují jeden ze 4 pruhů.
"Je to zcela ojedinělé řešení s takto odsazeným přechodem asi v celé Praze. Proto je realizováno pouze na tak mimořádné komunikaci, kterou je, ona nešťastná, severo-jižní magistrála, procházející centrem Prahy. Ta v tomto místě přenáší dva základní směry. První je od Hlavního nádraží směrem k Nuselskému mostu a druhý je od Karlova náměstí na Vinohrady. Je tam extrémní pohyb vozidel, a aby vůbec bylo možné rozumě řešit tento problém, došlo k přesunu přechodu, aby se kapacita navazující signalizované křižovatky, tedy Rumunské a Legerovy, mohla zvýšit," vysvětluje ředitel Ústavu dopravního ředitelství hl. města Prahy Ladislav Pivec.
Zvýšila se tak kapacita křižovatky, a to v obou směrech. Svoji roli sehrál i počet přecházejících chodců vzhledem k počtu automobilů, a také to, že nově umístěný přechod umožňuje jinou přibližně stejně dlouhou trasu směrem k zastávce metra. Takové řešení ale není jedno z nejlevnějších.
"Obecně nová světelná signalizace závisí pochopitelně na rozloze křižovatky, dále na tom, jaká vozidla se tam pohybují, jaká je tam detekce nebo jestli jsou tam tramvajová návěsidla. Tohle všechno stojí v řádu milionů korun, až do 5 milionů korun. Pokud jsou tu vedeny větší kabelové trasy, tak cena může být ještě vyšší. Každá takováto úprava přechodu stojí samozřejmě nějaké peníze. Pokud bych měl odhadnout cenu za přesun přechodu pro chodce na křižovatce Rumunské a Legerovy ulice, myslím si, že to minimálně kolem milionu korun bylo. Přesouvala se tu návěsidla, doplňovalo se zábradlí a musely se pokládat nové kabely. Není to tedy úplně levná záležitost v řádu několika tisíc korun."
Vraťme se ale k přechodům v těsné blízkosti křižovatek. Ty vytváří problémy také v blízkosti kruhových objezdů.
"Toto je, řekněme, dopravně inženýrský problém. Ten souvisí s tím, že aby fungovala okružní křižovatka, musí být kvalitně vyřešen odjezd vozidel z této křižovatky. To znamená, že pro fungování křižovatky jako takové a pro plynulý provoz vozidel, by bylo optimální, kdyby tam nebyla žádná překážka, tedy ani zmiňovaný přechod. Tam, kde je to možné, by tedy okružní křižovatky neměly mít v těsné blízkosti jakoukoliv překážku, aby se, přeci jen, pár vozidel z kruhového objezdu dostalo."
Na řadě míst je ale přechod hned na výjezdu a často auta stojí od něj přes kruhový objezd a brání dalším autům na něj vjet.
"Souvisí to s celkovým řešením dopravy v danném místě. Pokud je to v zastavěném místě nebo v místě se zvýšeným pohybem chodců, tak by asi nebylo správné, abychom nutili chodce chodit desítky metrů od kruhového objezdu pokud zdroje a cíle cesty jsou blízko křižovatky. Volí se tedy nutný kompromis, kdy se i přechody umísťují těsně za okružní křižovatku."
Sečteno a podtržno. Zase je to o kompromisech.
