Prokop si na Dakaru polepšil, ale sáhnul si na dno. České posádky kamiónů brzdily defekty
Automobilový jezdec Martin Prokop opět mírně vylepšil své postavení na Rallye Dakar a patří mu už 15. pozice. Náročné podmínky úterní deváté etapy mu ale daly hodně zabrat, hned několikrát zapadl v písku. Proto byl hlavně rád, že dojel do cíle.
„Bohužel jsme se nevyvarovali problémů a třikrát jsme se zakopali. Poprvé to bylo proto, že jsem se lekl, že (Američan) Gordon havaroval. Stál na místě, kde se těsně za ním skákalo z metrového srázu do řeky. Já jsem to raději zašlápl, protože jsem nevěděl, kudy jet,“ uvedl Prokop, jenž po prudkém zastavení řešil už poněkolikáté problémy s nefunkční spojkou své toyoty.
Výsledkem bylo, že poprvé museli s navigátorem Janem Tománkem dostat vůz z písku. O kilometr dále se jejich potíže opakovaly. „Potřebovali jsme vyjet z řeky, jenže tam bylo zaseklé mini. To jsem sice dokázal objet, ale měl jsem malou rychlost a nedokázal jsem vyjet na kopec. Když jsem couval dolů, tak se mi zase zasekla zpátečka a nešla vyndat, což byl zase strašný zásek,“ popisoval Prokop své potíže.
Posádka toyoty si sáhla na dno
Následně se navíc jeho vůz zřejmě kvůli vysokým teplotám přehřál a elektronika jej přepnula do nouzového režimu. „Klesli jsme do feš feše (jemného písku), kde jsme potřebovali jet na trojku, ale nakonec jsme museli jet až na jedničku a zapadli jsme. Tam jsme se vytrápili nejvíce, protože vedro bylo fakt strašné. Sáhli jsme si s Jendou na dno,“ řekl třiatřicetiletý debutant na dálkové rallye.
Prokop přiznal, že jej napadlo, že situaci nezvládnou. „Vyhlížel jsem kamióny a čekal jsem, jestli nepřijede Tomáš Vrátný, aby nás cuknul ven, ale nakonec jsme se dostali ven vlastníma rukama a pokračovali jsme,“ uvedl Prokop. Na nejrychlejšího Španěla Carlose Sainze ztratil téměř 50 minut. „Musím říct, že to pro mě bylo hodně těžké. Jsem rád, že jsme v cíli, protože mi nebylo vůbec dobře. Jsem nachlazený a hlava nefunguje, jak má, takže je pro mě Dakar čím dál těžší,“ dodal Prokop.
Kalinu by horko zabilo
Kamióny v úterý trápily zejména defekty. Průběžně nejlepší Čech Jaroslav Valtr dojel do cíle s třemi defekty a jen zkrácení etapy ho zachránilo před výměnou přímo na trati. „Ještě, že tu trať zkrátili, jinak bychom museli minimálně dvě pneumatiky měnit, protože dalších 100 kilometrů bychom na nich nedojeli. To by nás v tomto vedru zabilo, minimálně určitě mě,“ řekl zkušený navigátor Josef Kalina. „Byl to doslova očistec, peklo na zemi. Upekli jsme se jak posádka, tak auto,“ doplnil jej Valtr.
Průběžně pneumatiku dofukoval i Tomáš Vrátný, který si sedmým místem vytvořil nové dakarské maximum. I přesto, že hned několikrát musel zastavit. „Nejprve se rozbilo zrcátko a střepy napadaly přes otevřené okno k nám do kabiny. Potom jsme museli zastavit, abychom zafixovali ventily dohušťování na kolech. Ty se nám neustále otevíraly, když jsme vjeli do křoví. A kromě těchto drobných technických problémů jsme zastavili, když jsme pomáhali dehydratovanému čtyřkolkáři, kterému jsme dali vodu a chvíli u něj počkali, abychom se ujistili, že bude v pořádku,“ uvedl Vrátný.
Vyčerpání
Na dno svých sil si prý sáhl i Martin Macík, který se svou posádkou nejprve zapadl v písku a poté musel měnit pneumatiku po defektu. „Myslím, že částečně za to mohlo to obrovské horko. Byla to hodně náročná situace, protože nám došla voda. Byli jsme už fyzicky vyčerpaní z řešení předchozí nehody a přehřátí. Měli jsme mžitky před očima a vůbec se nedalo dýchat,“ uvedl Macík, který se i tak posunul v průběžném pořadí na 12. místo.
