Prolomit vlny: Zůstat terčem nestačí

Lze se zamýšlet nad tím, zda vládní kampaň HateFree je tou nejlepší strategií boje proti vzrůstajícímu rasismu a xenofobii v české společnosti. Kampaň má sklony pojímat rasismus jako individuální problém, který lze vyřešit morálním apelem na jedince postižené nenávistí. Heslo „Nenávist ti nesluší“ pak zase omezuje rasismus na nepříjemnou emoci a ještě posiluje představu, že alternativou k němu je být usměvavým (a naivním) „sluníčkem“. V neposlední řadě vzbuzuje otazníky i skutečnost, že celá kampaň je vládním projektem. Lze nabádat běžné lidi k toleranci a zároveň mlčet k represivní imigrační politice české vlády?

Čtěte také

Neonacistický útok ale zároveň ukázal, v čem má kampaň svou sílu. Označit podnik či instituci jako HateFree zónu nebo si prostě připnout placku na mikinu znamená v současné společenské atmosféře vystavit se hrozbě konfliktu, nadávek nebo fyzického útoku. Pro většinu z nás je to nová zkušenost, pro spoustu lidí je to však denní chleba, který navíc nemohou odmítnout odlepením nálepky či sundáním placky. Je to zkušenost, která nás může naučit, jaké to je být terčem každodenního rasismu a nenávisti ve společnosti, která se sebevědomě prohlašuje za svobodnou. Být na chvíli terčem může pomoci lépe si všímat útočníků, kteří na takové terče míří, i zvýšit citlivost k těm, kteří jsou takovými terči již dávno – Romům, muslimům či lidem bez domova.

Zůstat terčem ale nestačí. Neonacistické výhrůžky nejsou izolovanou událostí, ale kopírují náladu ve společnosti. Verbální útoky proti imigrantům, pražské kavárně a levicovým aktivistům zaznívají na Hradě, v parlamentu i v médiích. Neonacisté přece zaútočili na stejné cíle, na které Miloš Zeman, Martin Konvička nebo Jana Černochová míří již dávno. Pokud se nechceme z oken HateFree kaváren dívat, jak se naše společnost od shora dolů řítí do propasti autoritářství a rasismu, budeme muset také něco dělat. Volat po rázné akci politiků ani policie nestačí. Posilujeme tím legitimitu těch, kteří svou politikou problémy neřeší, ale prohlubují. Je na čase, abychom z kaváren odstranili nápisy „Politické rozhovory zakázány“ a začali dělat politiku sami.

Zájem o narychlo svolanou demonstraci ukazuje, že je tu dost lidí, kteří jsou ochotní vstát a jít vyjádřit svůj názor. To je dobrý krok, který může vyjádřit jasné odmítnutí fašismu a pomoci utvářet nová spojenectví. Co se ale stane, až se z náměstí vrátíme? Morální rozhořčení ani solidarita otřesených směr, kterým se nejen česká, ale i evropská společnost ubírá, neobrátí. Je třeba pojmenovávat skutečné příčiny problémů světa, ve kterém žijeme, a hledat jejich řešení. Zdá se, že jasnou politickou alternativu k otevřené nenávisti ani k technokratickému pragmatismu, který nakonec míří stejným směrem, zatím nikdo předložit neumí.

Komentáře v rubrice Prolomit vlny vyjadřují názory autora/autorky.

Je na nás, abychom ji začali hledat. Můžeme to dělat klidně při šálku filtrované kávy v nějaké HateFree kavárně. Ale musíme to dělat poctivě. Ptát se nejen po původu férové kávy, ale i po pracovních podmínkách těch, kteří nám ji nosí. Odsuzovat nejen neonacismus v ulicích a hnědnutí parlamentu, ale i lhostejnost liberálního středu. Neříkat jen, že jsme proevropští, ale ptát se, jakou Evropu chceme.