Krištof Kintera: Jsem znervóznělý povrchností společnosti
Známého výtvarníka jsme se ptali nejen na jeho pomníky a jejich význam pro veřejný prostor, ale také na nové formy umění, které by chtěl zkusit, nebo na dopisy jeho dětských fanoušků z brazilských pralesů. Na otázku, zda má i po letech pocit, že slovo „umění“ nese pejorativní kontext, odpověděl: „Zkrátka jsem se smířil s tím, že jsem oznámkován jako umělec, a nevadí mi to,“ směje se.
Kintera vystudoval mimo jiné Akademii výtvarných umění v ateliéru Milana Knížáka. Umění však nebyl původně obor, s jehož studiem počítal. „Já jsem běhal závodně za Slavii Praha a pak mi najednou sport přišel monotematický a umění mi začalo připadat dobrodružné, a tak mi připadá stále,“ říká Kintera.
V Praze stojí za dvěma pomníky: pod Nuselským mostem se jedná o pomník Memento mori věnovaný sebevrahům, na křižovatce ulice Dukelských hrdinů a nábřeží Kapitána Jaroše pak najdeme pomník Bike to Heaven věnovaný Janu Bouchalovi. Komu by v současné době vytvořil pomník, kdyby mohl? „Často dostávám různé nabídky do soutěží, ale většinou to odmítám, protože když něco dělat nechci, necítím k tomu vnitřní důvod, tak to nemá smysl. Vůbec nevím, komu bych teď dělal pomník,“ odpovídá.
Kontaminaci veřejného prostoru billboardy a „dalšími nesmysly“, stejně jako degeneraci myšlení lidí a absenci vzorů označuje český umělec Krištof Kintera za alarmující. V rozhovoru také prozradil, že připravuje vlastní retrospektivní výstavu v Galerii Rudolfinum, kterou budou moci lidé navštívit příští rok.
Poslechněte si celý rozhovor.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
