Řeckokatolická církev 65 let od "Akce P" zaznamenává nárůst věřících
Řeckokatolická církev zaznamenává nárůst věřících. Je to opačná situace než v dalších tuzemských církvích. Dnes je to přitom přesně 65 let od „Akce-P", kdy se komunistický režim pokusil řeckokatolickou církev zlikvidovat. Na pohnutou minulost vzpomíná nejstarší brněnská farnice.
Třiaosmdesátiletá Jaroslava Struková žije v Brně od roku 1939. Její rodina k nám přišla z Podkarpatské Rusi.
Jaroslava Struková: „My jsme celá rodina, ani nepamatuji z kterého kolena, řeckokatolická.“
Už po válce začali komunisté usilovat o začlenění Řeckokatolické církve do méně početné Církve pravoslavné. Řeckokatolíci totiž mají východní obřady, ale podléhají papeži, a tím pádem i pro tehdejší režim nežádoucímu západnímu vlivu. V rámci „Akce P" byla proto církev na začátku roku 1950 oficiálně zakázaná. Bohoslužby v Brně částečně obnovila po roce 1968, ani tak se ale věřící zcela bezpečně cítit nemohli.
Jaroslava Struková: „Jak je tady ten kostel sv. Josefa a tahleta ulička, tak vždycky tam stál nějaký tajný fotograf a fotografoval, kdo chodí do kostela.“
Paní Struková se ale k výslechu nikdy nedostala…
Jaroslava Struková: „Já jsem nikdy na fotce nebyla, víte, protože já jsem vždycky v kostele uklízela a dávala do pořádku, tak jsem se na tu fotku nikdy nedostala.“
Svoboda pro církev přišla až po sametové revoluci. Obnova farního společenství šla pozvolna, přiznává paní Struková.
Jaroslava Struková: „Na ten zpěv jsme žádné noty neměli, nic. A moje maminka chodívala do sboru a pamatovala si ty melodie. Já si vzpomínám, že ona si to psala do not a postupně, co jsme napsaly, tak podle toho jsme zpívali. A já když jsem sloužívala noční a nebyl zrovna frmol, tak jsem ty noty opisovala a mám ty ručně psané sešity schované.“
V posledních dvaceti letech se k Řeckokatolické církvi hlásí stále více věřících.
Sergiy Matskula: „Je to dáno tím, že naše církev je tradičně je spojená s imigranty, protože tady začala fungovat již před druhou světovou válkou jako podpora pro imigranty z tehdejší Podkarpatské Rusy a Západní Ukrajiny. A v dnešní době většinu našich farníků tvoří Ukrajinci, kteří k nám chodí jak za prací, tak za studiem.“
Vysvětluje brněnský děkan Sergiy Matskula. Jeho farníci se v minulém roce dočkali i vysvěcení kostela sv. Josefa, který je jediným moravským kostelem ve vlastnictví církve. Letos v něm po rekonstrukci paní Struková zažila první Velikonoce. Při vzpomínce na ně neskrývá dojetí…
Jaroslava Struková: „Rozrůstáme se. Tady, když se naše bohoslužby obnovily, tak nás bylo málo, asi deset. A postupně jsme se rozšiřovali. Ale nebylo nás mnoho. Zvlášť ty Velikonoce, které jsem měla moc ráda, tak byly smutné. Ten košík s pokrmy na svěcení jsem nosila jenom já - byl to jediný košík. A teď na tom nádvoří nás bylo - já špatně odhaduji - alespoň pět set - tak to bylo opravdu radostné.“
V roce 1991 se k Řeckokatolické církvi hlásilo 7 tisíc lidí, při posledním sčítání už to bylo bez mála 10 tisíc lidí.
