Ředitel řídí nebo ředí?

Pan řídící učitel byl ten, kdo řídil chod školy a zároveň učil. Postupně, jak se jeho povinnosti přesouvaly do manažerské oblasti a učil stále méně, se slovo učitel ze spojení vytratilo a byl to tedy pan řídící. Tohle pojmenování funkce je také kratší. Pokud by u něj nestálo slovo pan, obstálo by v dnešní době i z hlediska takzvaného inkluzivního jazyka, protože z něj nelze poznat, zda „řídící“ je žena nebo muž. V češtině však u názvů povolání, jako je doktor nebo učitel, stále přidáváme titul pan nebo paní, tedy pan doktor nebo paní učitelka a také pan řídící. A to je opět dlouhé a dnes již zastaralé. A tak byl i název funkce postupně nahrazen dávno existujícím jednoslovným ředitel nebo ředitelka, které ovšem v komunikaci opět doplňujeme titulem pan nebo paní, ale v názvu funkce může stát toto slovo samostatně.

Proč ředitel, když nic neředí?

Každý ředitel jistě i ředí, a hlavně řeší problémy, ale název tohoto povolání nemůžeme vysvětlovat na základě současného jazyka, protože je to slovo velmi staré. A tak se musíme podívat do historického vývoje češtiny. Ve staročeštině existovala dvojice hlásek dlouhé ie a krátké ě. Dlouhé ie se ve slovech postupně změnilo na dlouhé í, například řiediti na říditi, sbierati na sbírati. Krátké ě zůstalo, například ve slovech sběratel, sběračka, zpěvák, nebo se změnilo v -e- po hlásce ř, jako třeba ve slově ředitel. Kdybychom stejné slovo měli tvořit až v současnosti, nejspíš bychom došli k podobě řiditel, stejně jako se to stalo u mnohem novějšího slova řidič utvářeného také od slovesa řídit.

V obecné češtině navíc lidé sklouzávají k výslovnosti řiditel, protože si myslí, že je tato výslovnost správná a připadá jim to logické. Kvůli době, kdy toto slovo vzniklo, je ale už od vydání Jungmannova slovníku česko-německého, který vycházel v letech 1834–39, považována za základní právě jen podoba ředitel, protože je historicky oprávněná stejně jako sběratel od sbírat nebo zpěvák od zpívat.