Sandra Silná: Zlatá ratolest
V pražské Celetné ulici fungovalo po dlouhá léta na přelomu milénia knihkupectví Dobry Bednářové. Nyní už více jak dekádu je místo minulostí, nicméně i po té době mám stále v živé paměti občasné návštěvy tohoto chrámu literatury nejen akademické, ale též duchovní, ba i té takzvaně esoterické.
Podlaha prvního patra staropražského domu na rušné turistické třídě, kam bylo potřeba vystoupat po vrzajících úzkých točitých schodech, se pod vahou knih doslova prohýbala. Jedním z úlovků, o kterých bezpečně vím, že jsem je zakoupila právě zde, je fortelná, více než šestisetstránková kniha v černém obalu, se zlatým písmem na hřbetu.
Čtěte také
S esoterikou nemá vůbec co do činění, je to více než sto let staré vědecké dílo, souhrn poznatků o magickém a náboženském myšlení, které ovlivnilo kulturní a sociálně antropologický vývoj lidstva. Nese název Zlatá ratolest a jejím autorem je skotský badatel James George Frazer.
Zlatá ratolest, slovy Otmara Vaňorného „haluz ukrytá na stromě stinném, jež tuhý stonek a veškero listí má zlaté“, je dle básníka Vergilia, jehož verši patřícími k eposu Aeneis kniha začíná, částí posvátného stromu představujícího symbolický klíč k cestě do podsvětí. Stejnojmenná Frazerova kniha podrobně referuje o životě dávných evropských i mimoevropských národů, přináší poznatky o jejich myšlení a tradicích, vede čtenáře skrze popis různých rituálů, mýtů a symbolů k pochopení přesahu posvátných úkonů a magického myšlení do mnoha oblastí života v průběhu věků.
Čtěte také
Frazer tak mimoděk vytvořil svým dílem určitý psychoanalytický klíč k pochopení základů současné západní kultury. Není to ovšem jediný přínos Frazerovy knihy. Svým monumentálním dílem, kterému zasvětil téměř celý svůj akademický život, inspiroval mnoho umělců, ale také vědců.
Tato kniha představuje jeden z pilířů světové etnografické literatury a vliv poznatků zde shromážděných postupně ovlivnil mnoho oborů – religionistiku, kulturní historii, folkloristiku, antropologii, biblistiku, psychoanalýzu, a v neposlední řadě i řecko-římská studia. Knihu v 70. letech překládala Věra Heroldová-Šťovíčková, společně se svým manželem Erichem Heroldem, ředitelem Náprstkova muzea.
Pokud je vám její jméno odněkud povědomé – ano, je to stejná žena, která v roce 1968 po svém návratu ze zpravodajské mise v Africe působila v Československém rozhlasu a jejíž osud, vedle dalších, nyní připomíná ceněný český film Vlny. To, že knihu přeložila právě vzdělaná a z rozhlasu neprávem odsunutá Šťovíčková, se ovšem veřejnost dozvěděla až po roce 1989. Do té doby překlad koloval zaštítěn jménem japanistky a přítelkyně Heroldových Libuše Boháčkové.
Čtěte také
Frazer v závěru své knihy píše: „Dráhu myšlení, které lidstvo až dosud urazilo, můžeme porovnat s látkou utkanou ze tří různých nití: černého vlákna magie, červeného vlákna náboženství a bílého vlákna vědy. Na počátku byl vzor tkaniny temnější, ale s postupem času získává čím dál světlejší barvu. Dosud je tkanina pestrá, vzorovaná, jak to bude dál?“
Beru tuto otázku jako metaforu – aby mohlo vyniknout světlo, musí existovat i tma, abychom si vážili dobrého, je potřeba projít i trápením, chceme-li porozumět současnému světu, je potřeba poznávat kořeny lidstva a jeho myšlení. I proto si myslím, že stojí za to Frazera stále číst.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
![tajuplny_ostrov.jpg tajuplny_ostrov.jpg](https://vltava.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_3x2_mobile/public/images/dc6840ce882ec3bac8e628bfab9f5bc9.jpg?itok=MGjKRqj7)
![](https://vltava.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_1x1_mobile/public/images/6515d334428e57ce276151baa6fa5313.jpg?itok=m8R2tATO)
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.