Štefan Svitko: maratónská etapa pořadatelům nevyšla
Slovenský motorkář Štefan Svitko je na rallye Dakar důkazem, že zázraky se někdy dějí. Ve skromných podmínkách bez tovární podpory a v malém soukromém týmu totiž prohání ty nejlepší. Po dvanácté etapě je pátý s minutovou ztrátou na čtvrtého Španěla Viladomse.
O tom, jak nerovný je to boj, svědčí i jedenáctá etapa, která byla pro motorkáře maratónská. To znamená, že měli bivak, jako kdysi v Africe, jinde než všichni ostatní, aby si museli udělat údržbu a opravy svých strojů sami bez mechaniků. Realita však byla nakonec úplně jiná.
„Nikdy jsem podobnou etapu nejel, ale rozhodně nedopadla tak, jak pořadatelé zamýšleli. Všichni jsme sice spali společně na stadiónu, ale jediný, kdo tam opravoval motorku, jsem byl já a ještě jeden Slovák od nás Dušan Cipka, jinak všichni měli motorky připravené.
Na přejezdu mezi rychlostní zkouškou a bivakem totiž stály podél cesty asistenční kamióny a týmy svým jezdcům motorky opravily. Já jsem si měnil filtr, olej a kabely sám. To nemělo s maratónskou etapou vůbec nic společného,“ popsal Štefan Svitko v rozhovoru s reportérem Janem Říhou přímo na rallye Dakar.
Takže duch maratónské etapy a srovnání podmínek pro všechny účastníky rallye Dakar na motorce tedy moc nevyšlo. Jak se změnil terén po přejezdu na území Peru?
„Ze začátku byla etapa lehká, jelo se po pláži a občas tam byla duna, ale ke konci, kolem 200. kilometru, jsme vjeli do obrovského pole malých dun. Tam to bylo těžké, třikrát jsem zapadl, takže jsem ztratil trochu času, ale jsem rád, že jsem nakonec dojel do cíle.
Mám trochu natržený sval na rameni a před dvěma dny jsem uvažoval, jestli vůbec nastoupím na start. Stalo se mi to před dvěma dny, když mi při sjezdu duny ruplo v rameni. Nevěděl jsem, co to bylo, protože to za jízdy až tak nebolelo, jenže přes noc jsem už nespal a bolest se zvětšovala. To jsem věděl, že je zle.“
Co se s tím dá dělat? Jedete pod prášky nebo pomohl fyzioterapeut?
„V noci jsem si musel vzít prášek proti bolesti a potom mi pomohl fyzioterapeut a zavázal mi to. Zvažoval jsem, jestli mám pokračovat, ale za sebou už mám tolik dřiny, času a hlavně to stálo už tolik peněz, že jsem si říkal, že se to alespoň pokusím dojet. Druhý den jsem pak byl mile překvapen, jak dobře se mi i přes zranění jelo.“
Jak se vám daří držet krok s motorkářskou elitou na předních místech?
„Trať je méně rozbitá a hlavně se tolik nepráší, protože závodníci startují po dvou minutách. To je výhoda. Na druhou stranu je to psychicky náročné, protože jedu vlastně celý den sám, nikdo mě nepředjede, ani já nikoho nepředjedu. Rozhodně je to však bezpečnější.“
Ve výsledkové listině se držíte na fantastickém pátém místě a jen minuta vám chybí na čtvrtého Španěla Jordiho Villadomse. To jste asi na startu letošního Dakaru nečekal?
„Samozřejmě jsem s tím nepočítal. Dakar sice je u konce, ale ještě nejsme v cíli, tak doufám, že se mi bude dařit i nadále. Minulý rok mi to nevyšlo, tak bych byl opravdu rád, kdybych to dotáhl do zdárného konce. Do letošní přípravy jsem dal spoustu sil a byl bych velice zklamaný, kdybych vypadl dvě etapy před koncem,“ uzavírá Štefan Svitko.
