Súdán a jeho poločas rozpadu
Kdyby se rozpadly takové země, jako je Belgie, Velká Británie nebo Kanada, asi bychom z toho měli smíšené pocity. Když se ale rozpadne největší africká země, Súdán, bude hned několik důvodů k oslavám. Kazit je může jenom způsob rozchodu Severu a Jihu. Málokterý realista si totiž umí představit, že režim v Chartúmu by nechal někoho odejít po dobrém. Česko-slovenský samet to tedy asi nebude, spíš cosi na způsob Jugoslávie.
Proč je dobré, aby se země s více než padesátiletou tradicí a bohatou historií rozpadla? Důvodů je hodně a jeden je mezi nimi klíčový. Je to islamistický režim prezidenta Umara Bašíra, obviněného mezinárodním soudem z válečných zločinů, zločinů proti lidskosti a genocidy. Jeho štěstí spočívá v tom, že v kritickou chvíli se pozornost světa obrátí vždycky někam jinam, takže spravedlnosti uniká.
Zjednodušeně se dá říct, že sever Súdánu je muslimský, zatímco jih křesťanský. Od vyhlášení samostatnosti v roce 1956 tam nikdy nebyl klid a dvaadvacet let probíhala otevřená občanská válka severu proti jihu. Teď panuje křehký mír, který Bašírovi vnutily hlavně západní státy, hodně se tam angažovala řada amerických kongresmanů. Součástí dohody je referendum, které v lednu rozhodne o samostatnosti.
Církve na jihu vytvořily už nyní společnou „Iniciativu“, která má přesvědčit voliče, aby hlasovali pro samostatnost. Připojili se k nim i tamní muslimové, kterým nepochybně nahání hrůzu postup režimu v Dárfuru na severu země. Tam totiž vraždí islamisté muslimy – a je to fakticky genocida, kterou ani mezinárodní společenství neumí zastavit. Společná iniciativa tvrdí, že pokud jih nezíská samostatnost, budou jeho obyvatelé občany druhé kategorie.
Podle dohody o příměří musí nicméně politické struktury propagovat společný stát. Týká se to i Lidového osvobozeneckého hnutí, které jižní Súdán reprezentuje. Náboženské organizace ale takovou povinnost nemají, proto se staly hlasem ulice. A na adresu kritiků v Chartúmu odpovídají: k tomu, abychom vedli svůj lid do zaslíbené země, žádné povolení vlády nepotřebujeme.
