Sv. Jan Nepomucký a sv. Ivan
Již potřetí vstupujeme v tomto týdnu na kamenný barokní most hradu Valdštejna v Českém ráji, na kterém nás provázejí barokní sochy svatých patronů naší země. Dnes se zastavíme u dvojice soch svatého Jana Nepomuckého a svatého Ivana.
O svatém Janovi z Nepomuku, v jehož znamení pěti hvězd jakoby plul celý český barok, by bylo možné povídat velmi dlouho. K jeho cti ve dvacátých letech 18. století vzniklo na troskách středověkého hradu Valdštejna i zdejší poutní místo. Mlčenlivému světci, který je nejen ve známém Havlíčkově epigramu, ale třeba i v barokním kázání Ondřeje Františka de Waldta vzýván jako ochránce českého jazyka, můžeme vděčit za to, že povědomost o našem národě spolu s ním zalétla už v barokní době do předalekých končin. Čeští jezuité šířili jeho známost a úctu i v Mexiku nebo v Brazílii.
Ze všech květnatých epitet, jichž se v baroku nepomuckému světci dostalo, mám nejraději to, kterým jistě nepohrdne žádný člověk: Ochránce cti a dobrého jména. A to tedy nejen našeho jména osobního, ale i jména našeho českého národa. Příklad svatého Jana nám však přivádí na mysl i hodnotu mlčenlivosti a ticha. Právě v naší době, tak charakteristické záplavou slov a rozličných informací, směřujících k nám z rozhovorů, médií nebo třeba i z našich poštovních schránek či mobilních telefonů, jsme vystaveni pokušení domnívat se, že kdo nemluví, nepíše a nezviditelňuje se, jako by ani nežil. Nepomucký odkaz nás právě v tomto okamžiku nabádá, že hodnota slov nespočívá v jejich množství, ale v jejich opravdovosti, v tom, že to budou slova upřímná a moudře vážená. A že i sama mlčenlivost, jakýsi půst od slov zbytečných a prázdných, má svou obrovskou hodnotu, v níž o to více vyniknou slova pravdivá a ryzí.
Hodnotu ticha a mlčenlivosti připomíná i Janův protějšek na valdštejnském mostě - svatý Ivan, legendární první český poustevník, který se v dávných dobách uchýlil do samoty nedaleko Berouna. Veliký básník Karel Hynek Mácha, který mimochodem navštívil i Valdštejn a jehož portrétní rysy se dle tradice zrcadlí v obrazu sv. Jana Křtitele v kapli na prvním zdejším nádvoří, věnoval svatému Ivanovi svou básnickou prvotinu. Jakkoli je postava Ivanova do určité míry zahalena mlhou historických nejistot, můžeme v jeho osobě spatřovat příklad odevzdanosti Bohu, lásky k jeho stvořitelskému dílu a inspiraci k tichosti a pokoře srdce, která je předpokladem k naslouchání hlasu Slova věčného a neproměnného.
