Tomáš Tomeček opět v cíli Dakaru
Po třech letech si můžete Tomáš Tomeček se svou posádkou Ladislav Lála a Vojtěch Morávek společně oddechnout, protože Tatra je opět až v cíli Dakaru u Růžového jezera. Reportér Radiožurnálu v konvoji rallye Jan Říha zjišťoval, jaké to je dokončit Dakar z pohledu zkušeného řidiče.
Jaký je to pocit, být opět u toho?
"Je to skvělý pocit."
Jaký byl průběh letošního ročníku?
"Začalo to docela špatně, ale pak se to vylepšilo a, dá se říct, stabilizovalo. Snažil jsem si závodění užívat a jet podle toho, co vůz dokáže. Jsem velmi rád, že se nám podařilo propracovat se v celkovém pořadí tak dopředu."
Vzhledem k penalizaci, která přišla hned v úvod soutěže, před vámi smekám, protože jste se výsledkovou listinou propracovali opravdu rychle. Podle toho, co jsi říkal v Tichitu, tě závodění bavilo?
"Tak samozřejmě. Jedu jsem dobrovolně, protože mě závodění moc baví. To je hlavní motivace, proč na tyto soutěže jezdím. Propracovávání se šlo celkem rychle, protože máme také rychlé auto."
Jsi "tatrovák" tělem i duší, takže pohled na tři Tatry udávající tempo v jednotlivých etapách namísto Kamazů, jak to bylo v předchozích ročnících, tě asi musel nesmírně těšit. Jak jsi to prožíval?
"To byla nádhera, mít tři Tatry v prvních 11 místech. Kamaz, Ginaf i MAN jsou velmi silná konkurence a do budoucna s nimi musíme počítat. Bylo by dobré, aby se Tatra umístila nejen na 3. místě jako teď, ale aby obsadila i lepší pozice na stupních vítězů. Tomu je potřeba podřídit celoroční přípravy a práci. Uvidíme příští rok, zda se povede tým zvětšit, postavit rychlejší vozy a zajistit lepší zázemí."
Po dojezdu do bivaku jsi byl často hned vidět pod autem a trávil jsi tam dlouhé hodiny až do noci. Ráno potom brzy vstávat, usednout za volant a odřídit další etapu. Kde bereš energii? Funguješ takto i doma?
"Doma tak fungovat nemohu. To by se mnou děti i žena vyběhla. Doma musím dělat i jiné důležité věci, nejen se hrabat v autě, což mě baví možná víc než závodění. Rád auto přes den trochu zničím, abych ho mohl zase opravit a vylepšit. Takhle to ale děláme všichni. Jak Vojta Morávek, tak i Láďa Lála, si po práci oblékneme montérky a jdeme pracovat na autě. Pokud je nějaký závažnější problém, tak se nejdřív udělá špinavá olejová práce a potom se usedne k počítačům a telefonům. Vojta pak dělá přípravu roadbooku, kterou letos dělal častokrát dlouho do noci. Naštěstí mu to vzhledem k jeho profesi nevadí. Musím říct, že navigace byla v podstatě bez problémů."
Jak jsi viděl letošní ročník ve srovnání s přdchozími z pohledu dlouholetého jezdce. Zaznamenal jsi nějakou změnu nebo trend?
"Poprvé jsem stál u Růžového jezera před 12 lety a za tu dobu se trendy úplně změnily. Před tím byl v kategorii kaomiónů vlastně "jeden a půl týmu". Byl to Kamaz, Tatra a možná Hino. Hlavně se moc nezávodilo, nejezdilo se tak rychle. Jak říkáme u nás na Moravě, jezdila se "žbluňkačka". Teď se jezdí naplno a každý technický problém má velký vliv na celkové výsledky, a to se pak těžko dohání. Je to podobný trend jako v elektronice. Posun dopředu je veliký a také máme mnoho elektroniky v kabině, kterou jsme před tím vůbec neměli."
