Vyšel terezínský deník spisovatelky Hany Bořkovcové
S nadsázkou bychom mohli říci, že i v Čechách máme svou Annu Frankovou. Válečný deník této německé židovské dívky skrývající se i s rodinou před nacisty v Amsterodamu, se, jak známo, stal později světoznámý. Na knihkupeckých pultech se nyní objevila knížka Hany Bořkovcové „Píšu a sešit mi leží na kolenou“. Autorka na rozdíl od Anny Frankové válku přežila a stala se oblíbenou autorkou knížek pro děti. Svůj deník si začala psát v roce 1940. Tehdy jí bylo třináct let a válečná realita ji uzavírala ve stále těsnějším ghettu.
Hana Bořkovcová pocházela z významné pražské židovské rodiny obchodníka Viktora Knappa. Za války nemohla pokračovat ve studiu na Drtinově reálném gymnáziu v Praze, a tak zápisy z této doby podávají obraz života v zužujícím se prostoru, života poznamenaného hrozbou transportů, jimiž postupně odcházejí příbuzní a přátelé. Záznamy zachycují i prostředí pražské židovské školy, fungování Židovské obce i okruh mladých sionistů, scházejících se na Hagiboru. S jedním transportem nakonec odjela i Hana s rodiči a malým bratrem. Jádro knihy „Píšu a sešit mi leží na kolenou“ tvoří deníky z Terezína, kde strávila rok a dva měsíce.
Jsou to autentické záznamy, hluboce upřímné a otevřené, bez jakékoli autocenzury. Deníky psala z nutkavé potřeby „sebevyjádření“, z touhy stát se spisovatelkou i z pocitu, že deníky budou možná to jediné, co zbude, když se nevrátí. Někdy jsou to jen prchavé útržky plné citu, jindy doslova malé literární skvosty. Nejsou smutné a drásavé, naopak, plné odhodlání žít „dobře“, pochopit smysl utrpení. S úžasem čtenář pročítá, jak uvažuje a na co myslí sedmnáctiletá dívka. Prožívá každý den, aby věděla, že ho zakusila.
V říjnu 1944 byla celá Hančina rodina transportována do Osvětimi, kde zahynul její otec i malý bratr. Hana prošla ženským pracovním lágrem Kurzbach a i s matkou se dočkala osvobození. Brzy po návratu do Prahy se Hana Knappová seznámila s Alešem Bořkovcem, za něhož se v březnu 1946 provdala. Dlouho se věnovala výchově svých pěti dětí. Literárně debutovala až v roce 1965 v časopise Plamen a postupně napsala deset knih, většinu z nich pro děti. Za literární tvorbu pro děti obdržela řadu ocenění.
Terezínské deníky Hany Bořkovcové se zachovaly díky klavíristce Alici Ehrmannové, která v nich vystupuje jako Líza a které je Hana svěřila před transportem do Osvětimi. Podle svědectví rodiny se v ní o záznamech vědělo, ale jen povšechně. Se svolením autorky je soustavněji začal přepisovat její manžel Aleš Bořkovec nedlouho před smrtí spisovatelky v roce 2009. Celek tvoří asi 760 stran textu a vydaná kniha z nich představuje výbor.
Upřímné a otevřené zpovědi Hany Bořkovcové mají nesmírnou dokumentární cenu, ale snesou i neúprosný kritický pohled. Navíc jsou stále aktuální nejen jako dobová studijní látka, ale jako stále platná zpráva o člověku.
